Nic nemiluje císař Commodus více než zabíjení zvířat. Zatímco je poráží v aréně, senátoři musejí povinně volat: „Ty jsi pán a ty jsi první, ze všech mužů nejšťastnější! Vítězem jsi a vítězem budeš!“ Commoda pokaždé zalije pocit blaženosti a pýchy.

Moc mu časem stoupne do hlavy natolik, že Řím označuje za svou osobní kolonii a přejmenuje ho na Commodianu. Stejné jméno uděluje i svým legiím, novému africkému loďstvu pro dopravu obilí, městu Kartágu, a dokonce i zastrašenému senátu.

Rád vypichuje oči

Po nevydařeném atentátu roku 182 se císař stahuje do ústraní a mstí se každému, kdo se namane. Často stačí, jen aby se mu znelíbilo, co má dotyčný na sobě za oblečení, a už ho Commodus (161–192) posílá na smrt.

Jindy zase vydává katům někoho za to, že mu neprojevil dostatečnou úctu. Rád také navštěvuje vězně a s potěšením přihlíží jejich týrání. Sám jim láme ruce a nohy nebo vypichuje oči. „To jsou moje žerty,“ říká s úsměvem.

„Už se dočista zbláznil,“ šeptají si lidé. Velitel pretoriánů Quintus Aemilius Laetus (†193) rozhodne – vláda Commoda je nadále neudržitelná.

Otrava nevyšla

Vraždy se chtějí zúčastnit i císařovi nejbližší – milenka Marcia a dvorský správce Eclectus. Večer posledního dne roku 192 jsou konečně všechny přípravy hotové.

Nejprve Marcia Commodovi s milým úsměvem ve tváři podá pokrm plný jedu. K jejímu zklamání ale císař otrávené jídlo vyzvrací. Milenka proto přivolává na pomoc atleta Narcissa, který ho uškrtí ve vaně. Commodus je mrtev, Řím si může oddychnout.