Stačí jeden povel a poslední muslimská bašta na Pyrenejském poloostrově, emirát Granada, se promění v sutiny zalité krví. O nic takového ale španělský královský pár nestojí. Rozhodne se pro vyjednávání. To se ukáže jako chytrý tah. Poslední fáze reconquisty proběhne bez násilí.
Láska a víra. Tyto dvě ideje spojují španělský královský pár, Isabelu Kastilskou (1451–1504) a Ferdinanda II. Aragonského (1452–1516), kteří se rozhodnou vyhnat z Pyrenejského poloostrova původem africké Maury.
Katolická vojska si počínají velmi úspěšně a zdrcující porážku muslimů oddaluje mnohdy jen hornatý terén, kvůli němuž Španělům vázne zásobování.
Devět let vytrvalé reconquisty však přinese své ovoce a na jaře 1491 stane královská armáda před hradbami posledního maurského území v Evropě – před Granadou.
Dnes krev nepoteče
Ozbrojenci granadského vládce Boabdila (asi 1460–1533) se několikrát pokusí obležení prorazit, ale pokaždé jsou zatlačeni nazpět.
Každý další takový nepovedený výpad nahlodává morálku uvnitř města, a když se začnou tenčit i zásoby potravin, Boabdil přistoupí k vyjednávání. Královský pár rozhodně nemá zájem Maury nějak likvidovat.
Ačkoli svou silou by Isabela s Ferdinandem mohli město vcelku rychle srovnat se zemí, jejich úmysly jasně dokládají nabídnuté podmínky kapitulace, které muslimský vladař 25. listopadu 1491 vděčně přijímá.
„Muslimové odevzdali veškerá svá děla a pevnosti, ale mohli nadále praktikovat své náboženství, ponechat si svůj jazyk a zvyky, řídit se svými zákony a nakládat se svým majetkem podle svého uvážení.
Navíc tři roky nemuseli platit daně,“ shrnuje obsah dohody současný americký historik Spencer C. Tucker.
Bojí se převratu?
Obě strany se původně ujednají na tom, že na splnění závazků si dají 60 dní. Sultánovi nepřátelé uvnitř města, kterým se dohoda nelíbí a volili by raději oboustranný masakr, však její naplnění paradoxně uspíší.
Boabdil raději Španělům osobně předá klíče od města již 1. ledna 1492, čímž symbolicky končí osm staletí trvající boj mezi křesťany a muslimy o Pyrenejský poloostrov.
