Římský vojevůdce Marcus Licinius Crassus je rudý zlostí. Podařilo se mu sice odvrátit jedno z největších povstání, jaké kdy v Římě vypuklo, zároveň si však uvědomuje, že vzdorovité Spartakovy vzbouřence je nutné krutě potrestat.
„Nechte zajatce přibít na kříž!“ rozkáže proto nekompromisně s výrazem plným zuřivosti. „Všech 6 000 mužů ať visí!“ dodá vztekle.
Thrácký otrok Spartakus (asi 120–71 př. n. l.) je jako smyslů zbavený. „Chceme svobodu! Nic jiného!“ ječí, a zatímco se jeho muži ohánějí kolem sebe zbraněmi, sám jednomu ze svých protivníků stíná hlavu.
Okolo něj se v kaluži krve koupe nespočet římských vojáků. Přestože se povstání Spartakových mužů, které je považováno za jedno z největších vzpour v dějinách Říma vůbec, vyvíjí pro otroky zpočátku velmi slibně, skončí nakonec naprostou katastrofou.
Zprvu pevně stmelení bojovníci doplatí na postupnou nejednotnost a protichůdné zájmy. A když roku 71 př. n. l.
podlehnou v osudné bitvě bohatému římskému politikovi a vojevůdci Marcu Liciniu Crassovi (115–53 př. n. l.), je s nimi amen. Mocný Říman totiž neví, co je to slitování…
Ostatky otroků ozdobí tepnu Itálie
Podél Appiovy cesty se šíří nepříjemný odér. Slavnou tepnu Itálie totiž už několik týdnů zdobí na šest tisíc dřevěných křížů, na nichž jsou přibiti mrtví Spartakovi povstalci, jejichž těla tu pomalu tlí.
Všechny do jednoho je sem nechá přibít Marcus Licinius Crassus, prý „pro výstrahu těm, kteří by se v budoucnu chtěli pokusit o něco podobného.“ Zástupy obchodníků a poutníků, kteří po Via Appia proudí, se tak musí den co den odvracet pohledem od zmrzačených těl.
K jejich odstranění přitom Crassus údajně nikdy nevydá rozkaz, kdovíjak dlouho tedy pach rozkládajících se těl lidi na cestě z Capuy do Říma děsí!
(Foto: wikipedia.org, pinterest. com)
