Češi se v průměru dožívají 78,8 roku, Poláci 77,5, Slováci 76,7 a Maďaři 75,9. A třetinu z toho prospíme. Na světě je přitom spousta možností, jak trávit čas. Tolik informací kolem, tolik aktivit, co dělat. Kde ale na to všechno vzít čas?

Někteří lidé ho chtějí ušetřit na spánku. Je to dobrá volba?

Spánek je přirozenou součástí většiny živočichů. Je to základní fyziologická potřeba, stejně jako dýchání či přijímání potravy.

Člověk je unikátní ve svých spánkových návycích a spí jen jednou či dvakrát za den. Oproti tomu zvířata preferují přerušovaný spánek, který je u nich spíše pravidlem než výjimkou. Lidská bytost je přírodou nastavena ke dvěma druhům spánku.

První druh se nazývá monofázový – spíme dlouhý spánkový blok v kuse a jednou za 24 hodin.

Předci spí nadvakrát

Druhý typ spánku je bifázový, kdy se spí dva bloky za 24 hodin. Předpokládá se, že člověk je ze své podstaty spíše nakloněn k bifázovému spánku. Stejně jako naši předci, kteří nebyli ovlivňováni umělým osvětlením a budíkem, spali dvoufázově.

V noci se na několik hodin probudili a pak šli zase spát. I dnes by podle mnoha teorií měli lidé spát ve dvou fázích.

Jeden blok v noci a jeden šlofík přes den. Mnoha lidem se stává, že na ně přijde jednou za den únava, která značí, že by si měli dát malého šlofíka. Moderní člověk však tuto únavu přemáhá stimulanty, jako je například kofein, a spánek si dopřeje až v noci.

Populárním druhem bifázového spánku je typická siesta, vykonávaná většinou po obědě, kterou provozují lidé hlavně v teplých zemích.

Podle psychologa Piotra Wozniaka (⃰1962) je dvoufázový spánek dobrý pro kreativní jedince, kteří po něm podávají nejlepší výkony.

Přerušované spaní

Existuje však ještě jeden druh spánku. Říká se mu polyfázový. Jde o přerušovaný druh spánku, který se skládá z několika krátkých spánkových period. Má různé typy. Může jít o několik šlofíků během dne a pak jednoho spánkového bloku v noci.

Ten pak netrvá typických 8–9 hodin, ale méně. Nebo také o rozložení stejně dlouhých šlofíků do 24 hodin, bez dlouhého nočního spánkového bloku. Polyfázový spánek pozorujeme jak ve zvířecí říši, tak i v té lidské.

U lidí si můžeme vzít za příklad kojence, kteří spí typicky několik kratších bloků za 24 hodin. Polyfázový spánek údajně provozovali například Leonardo da Vinci (1452–1519), Nikola Tesla (1856–1943) či Napoleon Bonaparte (1769–1821).

Nahradit spánek šlofíkem

Jeden z druhů polyfázového spánku se nazývá „uberman“.

Tento spánek je na hranici nejméně naspaných hodin za den. Při praktikování ubermana člověk naspí pouhé 2–3 hodiny za 24 hodin. Tyto hodiny jsou rozděleny do šesti stejně dlouhých šlofíků, rozložených rovnoměrně do celého dne.

Výzkumníci však varují, že úroveň výkonu při těchto šlofících je vždy nižší oproti dlouhodobému spánku. A jak spíte vy?