V temně modré hladině bosporské úžiny se zrcadlí obrysy honosného paláce Dolmabahçe. Stavby, která svou pompézností dokonale prezentuje moc a slávu osmanských sultánů, která však zároveň ždímá jejich kasu a celou tehdejší mocnost potápí.
„Dolmabahçe… je symbolem vzletu i pádu Osmanů,“ zmiňuje se současná publicistka Julie Urbišová. A není daleko od pravdy.
Vždyť na stavbu istanbulského skvostu, nad kterým v 19. století žasnou i korunované hlavy Evropy, padne neuvěřitelných 35 tun zlata.
Křišťálový lustr je těžký jako slon
Se stavbou okázalé rezidence začne osmanský sultán Abdülmecid I. v roce 1843, na její dokončení si však počká dalších 13 let. Výsledek dlouholeté usilovné práce je však obdivuhodný.
Na břehu Bosporu totiž vyroste obrovský komplex pavilonů, mešit a fontán, který by dokonale zapadl do pohádek Tisíce a jedné noci. Snoubí v sobě indický styl s evropským barokem a klasicismem, avšak svůj orientální původ nezapře.
„Téměř tři stovky pokojů ukrývají vzácné ručně tkané hedvábné koberce, záclony a závěsy, vybavení koupelen je z pravého stříbra a palác zdobí také několik křišťálových lustrů z Čech,“ doplňuje Julie Urbišová. Ten vůbec největší přitom visí v korunním sále.
Je darem britské královny Viktorie , má 750 světel a váží 4,5 tuny! Je tedy těžší než samice slona!
Všechny hodiny ukazují 9:05
Přepychu si ovšem osmanští sultáni dlouho neužijí. V paláci se jich vystřídá pouze šest, přičemž tím posledním, který se tu zabydlí, je Mehmed VI. Ten však odtud roku 1922, když už má Osmanská říše své dny sečteny, zbaběle prchá.
O rok později vzniká turecká republika, k moci se dostává prezident Mustafa Kemal Atatürk, hlavní město se stěhuje do Ankary a slavný palác Dolmabahçe tak ztrácí svůj význam.
„Atatürk jej využíval jen při návštěvách Istanbulu a právě ve své ložnici tady trávil i své poslední chvilky,“ podotýká Urbišová. Když tu 10. listopadu roku 1938 přesně v 9:05 vydechne naposledy, jako na povel se v celém paláci zastavují všechny hodiny. Na památku jeho smrti jich přestane tikat hned 159!
(Foto: wikipedia.org, pinterest.com)
