Věří, že jeho nápad zajistí světu trvalý mír. Herman Sörgel nespoléhá na politiky, ale na moderní technologie a vědu. Řešení vidí v částečném snížení hladiny Středozemního moře a zúrodnění Sahary, což povede ke vzniku nového superkontinentu.

Vysoká nezaměstnanost, sociální napětí, nedostatek životního prostoru, riziko energetické krize… Evropa po první světové válce čelí mnoha problémům a ve vzduchu visí hrozba nového ozbrojeného konfliktu.

Německý architekt, pacifista a vizionář Herman Sörgel (1885–1952) je ale přesvědčen, že se dá další strašlivé válce zabránit.

„Stačí“ propojit Evropu s Afrikou a využít intelektuální potenciál Evropanů a nevyčerpatelné zdroje černého kontinentu. Nově vzniklá Atlantropa by podle něj dokázala konkurovat finanční síle USA i přelidněné Asii, což v důsledku přinese světu trvalý mír.

Víc místa, víc klidu

Sörgel svoji představu o Atlantropě podrobně rozepíše v knize, kterou vydá roku 1929. Byť na první pohled zní jeho nápad šíleně, v široké veřejnosti vyvolá seriózní diskuzi. „Psaly o něm noviny i časopisy po celém světě.

O superkontinentu vznikly i filmové snímky,“ vypráví současný publicista Martin Mrázek. Nezbytnou podmínkou k naplnění Sörgelovy vize je částečné vysušení Středozemního moře. Je nutné z něj udělat „izolovaný rybník“.

Po vybudování několika obřích přehrad v Gibraltarském průlivu či průlivu Dardanely nedokážou samotné řeky plně nahradit odpařující se vodu a středomořská hladina bude pomalu klesat.

Nově získané území se využije k zakládání měst či zemědělských farem. Více místa k životu, nové zdroje energie a spousta pracovních příležitostí zajistí Atlantropě prosperitu, a tím pádem i větší politickou stabilitu.

Peníze nesežene

V Německu se roku 1933 chopí moci nacisté. Sörgel spoléhá na jejich pomoc, jenže Adolf Hitler (1889–1945) nevidí nový životní prostor pro Němce na jihu, ale na východě, v Sovětském svazu.

Projekt Atlantropa ustoupí do pozadí a po vypuknutí druhé světové války se na něj zapomene úplně.

Sörgel ho znovu oživí až na konci 40. let minulého století. Politickou podporu, a hlavně tolik potřebné peníze však pro něj zajistit nedokáže. Plány na vznik nového superkontinentu zůstanou pouze na papíře.

(Zdroj: HISTORY revue)