Po mnoha tvorech, kteří běhali po Zemi před miliony lety, nám zbyl jediný důkaz. Zub! Zuby jsou také často to nejzachovalejší, co najdeme v lidských hrobech z pravěku či starověku. Proč to tak je? A jak toho využít?

Na první pohled se může zdát, že zuby vůbec odolné nejsou. Stačí chvíli nedodržovat základní návyky… a kaz je na světě! Jakmile se to stane, zub už se nikdy nespraví.

Na rozdíl od jiných tkání v těle je zubní sklovina jediná, která nemá schopnost regenerace. Ale je tu ještě jiný podstatný rozdíl.

Zatímco do měkkých tkání se po smrti člověka pustí bakterie a brzy je zcela rozloží, jiné bakterie, způsobující zubní kaz, naopak potřebují živého hostitele.

Jakmile člověk zemře, zastaví se metabolismus a činnost enzymů, ony nepřežijí a proces zkázy zubu se zastaví.

Nejtvrdší v těle

Je tu však ještě jeden důvod: zubní sklovina je tvořena pouze z 2 % organickými látkami. 98 % jsou minerály a ve výsledku je tak nejtvrdší látkou našeho těla.

Tvrdost skloviny bývá přirovnávána ke křemenu, kterému na stupnici tvrdosti nerostů patří pozice 7, tedy jen 3 stupně pod diamantem. Odolnost jí dodává především minerál hydroxyapatit, který se umí skvěle bránit rozkladu i vysokým teplotám.

Není to tak, že by se zuby nerozložily vůbec, záleží na podmínkách uložení, ovšem na řadu přijdou jako jedna z posledních věcí v lidském těle. Proto mohou často na stovky i tisíce let staré nebožtíky nastoupit forenzní zubaři. A ze zubů začít číst jako v knize…

Kdo jsi byl a jak jsi žil?

Kolik bylo onomu člověku let, když zemřel? To běžně není problém zjistit z uspořádání či opotřebení zubů. A pokud šlo o dítě, mnoho naznačí i stupeň mineralizace. Byla to žena, nebo muž?

I bez analýzy DNA nám napoví tvar či velikost zubů – ty ženské bývají menší, kulatější a s menší vrstvou skloviny. Specifické tvary řezáků zase mohou odhalit etnickou příslušnost! Jaké měla daná osoba zlozvyky?

S ničím si nespletete například opotřebení po žvýkání tabáku. Okousání i další stav zubu nám mnoho prozradí o nebožtíkově jídelníčku. A pokud se najdou stopy po infekci, nemoci nebo traumatu, pak třeba i příčinu smrti.

Nic se neutají!

Občas se vědci podívají na zuby slavným historickým osobnostem a zjistí nové skutečnosti! Analýza mumie Tutanchamona (1341–1323 př. n. l.) například ukáže, že jeho horní zuby výrazně přečnívaly nad spodními.

Egyptský faraon nejspíš nebyl žádný fešák, měl pořádný předkus a dnes by mu doporučili rovnátka! Zajímavé zjištění přinese i exhumace těla amerického prezidenta Zacharyho Taylora (1784–1850).

Když vědci zkoumají, zda namísto úmrtí na choleru nebyl zavražděn, zjistí, že trpěl silným stresem, který vedl k chronickému skřípání zubů (bruxismu)! Některé neřesti neutajíte ani po 500 letech.

Na anglického krále Richarda III. (1452–1485), jehož kostra je objevena v roce 2012 při stavbě parkoviště, praskne závislost na sladkých a škrobových pamlskách. Jeho zuby totiž vykazují silně pokročilý kaz.