Běžná situace, plavete si v moři a nejednou vás napadne žralok. Šok, panika, a dle stavu v jakém se ze šlamastyky dostanete, posttraumatický stav.

Každý běžný smrtelník by se po napadení žralokem obrátil k tomuto živočišnému druhu zády.  Opačnou strategii však pojal za svou Mick Fanning, trojnásobný mistr světa, vítěz 22 závodů světového poháru v surfingu, kterého při finálovém klání v závodě v Jeffreys Bay 2015, napadl žralok.

Jen jeho duchapřítomnost, kdy kopl žraloka a snažil se dostat prkno mezi něj a žraloka mu zachránila nejen život, ale i nezpůsobila žádná vážná zranění.

Nikdo by se nemohl divit, kdyby na adresu žraloka bílého plynuly slova vášně a opovržení, jenže tohle není situace stejná, jako když si odřete koleno po pádu z kola. Tohle je něco víc. Sám Mick svoji tehdejší situaci hodnotil slovy:

„Chystal jsem se pádlovat z vlny dolů a v okamžiku, kdy jsem šel na to, otočím se a uslyším šplouchnutí. Cítil jsem, jak mě nějaká ploutev zasáhla přímo do hlavy. Byl to ocas žraloka. Na chvíli jsem zkameněl!

Začal jsem tedy plavat co nejrychleji pryč.“ Video a popis této situace obletěl svět a stal se hlavní zprávou mnoha médií.

Za pomoci organizátorů i samotných závodníků vyvázl z této dramatické situace bez zranění, pouze s psychickou újmou. Na dva roky přerušil svoji profesionální kariéru, aby se vrátil a zkusil znovu bojovat o nejvyšší mety.

Když pak v roce 2018 ukončil Mick svoji profesionální činnost, celou dobu mu tato situace nedala spát. Sám přiznává, že pořád o zmíněné situaci přemýšlel, a i když před veřejností měl statečný výraz v obličeji, v podvědomí přiznával neustálý strach.

Tohle přemýšlení má hlubší význam, než byste čekali. Od běžného „proč právě já“ se Mick zaobírá myšlenkou proč žralok útočil. A snaží se pochopit jeho důvody.

Faktem je, že z důvodu globalizace se čím dál více zmenšují hranice mezi přirozenou lokalitou žraloků a lidí, nedostatek potravy v důsledku rybolovu nutí žraloky nacházet nová loviště a ty jsou bohužel na úkor nás, lidí.  A predátoři, i když primárně nejsou lidskými zabijáky, svůj instinkt uplatní v okamžiku, kdy jim k tomu dáme příležitost.

Stejně tak jako když psovi berete žrádlo, zaútočí žralok v důsledku vašeho chování, byť vám vaše chování přijde jakkoliv normální. Cachtání, plácání do vln, zvuky, křik a samotná lidskost je však impulzem pro útok.

A zde přichází na řadu změna chování samotného Micka Fanninga. Klade si prostou otázku, proč?

Podle profesora Colina Simpendorfera je zřejmé, že žraloci jsou extrémně ohroženi lidmi a nikoliv naopak, že lidé jsou ohroženi žraloky.  Kvůli „ploutvím“ a nadměrnému rybolovu přicházíme o 50 až 100 milionů žraloků ročně! A to je prostě zničující!

Nejen pro tento fakt, ale pro mnohé další věci, které v rámci ekosystému svými aktivitami lidstvo narušuje, se Mick rozhodl situaci řešit a zabývat se jí.

Potlačil svůj vlastní strach, vrhl se znovu do vln, byť tentokrát v plovoucí kleci na zádi průzkumných lodí a rozhodl se pomoci při záchraně žraloků.

Osobní zkušenost Micka Fanninga slibuje, že se nebude jednat o pouhou odvetu, nýbrž o pochopení, proč a jak žraloci útočí a jak lze skloubit naše společné soužití.

Celému snažení pomohlo přátelství s režisérem Taylorem Steelem, se kterým před lety Mick připravoval dokument o surfaření.

Myšlenku spojit vlastní zkušenost s vědeckým názorem tak přináší pozoruhodný dokument Zachraňte žraloky, který mohou diváci shlédnout v sobotu 12.6. od 14.40, a to oba díly hned po sobě, nebo při opakování ve středu 16.6. ve 20.05 první část a ve středu 23.6. ve stejný čas druhou část.

V rámci dokumentu Mick spolupracuje s Davem Wardem, který se původně zaměřoval na omezení nelegálního pytláctví divoké zvěře, zvlášť nosorožců v jihoafrickém národním parku Kruger.

Jeho technologická řešení se ukázala jako účinná i ve výzkumu žraloků a vědy, jak je možné zachránit žraloky před vyhynutím.

Dalším členem záchranné mise je Carole Griedley, která z pozice senior ředitelky společnosti Cisco poskytla nejnovější software a technologie pro toto unikátní prostředí a přijala šanci stát se certifikovaným potápěčem a přiblížit se žralokům.

Dr. Charlie Huveneers, který vlastní doktorát na Macquarie University v oboru biologie a ekologie žraloků přispěl do výzkumu nasazením akustického značkovacího a monitorovacího systému žraloků.

Již zmíněný Colin Simpfendorfer je profesorem mořské biologie na Vysoké škole vědy a techniky, který má více než 25 let zkušeností s výzkumem žraloků a jeho názory mají velkou váhu.

Dr. Neil Hammerschlag je mořský ekolog a působí také jako ředitel Shark Research & Conservation Programme na University of Miami. Neilův výzkum se soustředí na behaviorální ekologii, biologii ochrany a ekologii pohybu mořských predátorů, zejména žraloků.

V neposlední řadě je zde Cristina Zenato, domorodkyně z deštného pralesa, v němž si vytvořila vášeň pro přírodu a divočinu.

Před více než dvaceti pěti lety cestovala na Bahamy, aby se naučila potápět, pracovala s více než tuctem žraloků různých druhů na mnoha místech a její hlavní prací je žralok karibský v jejím domě na Bahamách.

Cristina je mimochodem také jednou z prvních osob na světě, která jemným dotykem dokázala navodit stav relaxace u žraloků karibských.

Mají žraloci pod taktovkou všech zmíněných osobností šanci přežít? Možná ano, možná ne. My však věříme, že ano.

Odpovědi na všechny vaše otázky hledejte v červnu na Viasat Nature v pásmu pořadů: Sezóna žraloků, během kterého bude odvysílán i zmíněný dokument Zachraňte žraloky.

Trailer: