Dr. Arthur Duperrault (1920–1961) dlouho sní o tom, že vezme rodinu ze studeného Wisconsinu plachtit do sluncem zalitých vod na jihu. Sen si splní v listopadu 1961 cestou na Bahamy.

Jeho žena Jean (1923–1961) sbalí kufry a děti – čtrnáctiletého Briana (1947–1961), jedenáctiletou Terry Jo (*1950) a sedmiletou René (1954–1961) – a jedou.

Ve Fort Lauderdale na Floridě si pronajmou dvoustěžňovou jachtu Bluebelle, kterou řídí bývalý stíhací pilot a zkušený námořník Julian Harvey (1917–1961).

Spolu s nimi 8. listopadu vyplouvá na týdenní plavbu také jeho manželka Mary Dene (1927–1961). Čtyři dny si užívají, v neděli v noci se však ráj mění v peklo.

Harvey chce zabít manželku a s tvrzením, že spadla přes palubu, vybrat její pojistku ve výši 20 000 dolarů. Mary se však brání, hluk zápasu přitáhne pozornost Duperraultových, a tak se Harvey rozhodne zabít všechny, aby se zbavil nepohodlných svědků.

Vzápětí Terry probudí hluk a bratrův křik: „Pomoc, tati! Pomoc!“ Snad pět minut vyděšeně leží pod peřinou, než se odváží ven z kajuty. Všude je krev. A v hlavní kajutě spatří na zemi zakrvácenou matku a bratra. Oba jsou mrtví. Vzápětí se objeví Harvey.

„Zalez do kajuty,“ zavrčí. Poslechne, ale pak se objeví voda a Terry pochopí, že se loď potápí. Když unikne z kajuty, sahá jí po pás. Na palubě však čeká Harvey s nožem.

Jenže pak, místo aby ji zabil, zahodí nůž, skočí do záchranného člunu a zmizí ve tmě přesvědčen, že dívka nemá kam uniknout a půjde i s lodí ke dnu.

Čtyři dny se drží plováku

Zoufalá Terry si vzpomene na korkový plovák v hlavní kajutě. Ta už je skoro pod vodou, ale přesto se jí ho podaří odvázat. Vyškrábe se na něj v okamžiku, kdy se jí loď pod nohama propadne a potopí.

V hrůze, že na ni Harvey ve tmě číhá, se schoulí do sítě plováku. Nemá žádnou vodu ani jídlo a na sobě jen tenké pyžamo. Nebe je zatažené, fouká ostrý vítr, vlny si s ní divoce pohrávají. Je promočená a ztuhlá chladem. Ten však ve dne vystřídá vedro.

Teplota dosahuje 30 °C a ona nemá nic, čím by se chránila před sálajícím sluncem. Další noční chlad znovu vystřídá vedro. A znovu. Bolí ji snad všechny svaly, rty má rozpraskané, oči ji pálí, nechráněnou kůži má spálenou.

Plovák se střídavě ocitá na vrcholu strmých vodních útesů a poté se propadá do temných údolí mezi vlnami. Toto peklo trvá čtyři dny. Dlouhých 84 hodin utrpení a zoufalé snahy přežít, než se náhle jako zázrakem vlny zklidní a objeví se loď, která ji zachrání.

Lež má krátké nohy

Harvey je zachráněn hned druhý den a všem vypráví srdceryvný příběh o tom, jak bouře zlomila stěžně, které zranily jeho ženu i pasažéry.

Jak unikající nafta začala hořet a zapálila loď, a jak trosky a plameny všechny uvěznily uvnitř, takže se nakonec dokázal zachránit jen on. Jeho lež však nevydrží dlouho. O pár dnů později se totiž doslechne, že Terry přežila.

Když slyší, že přímo z nemocničního lůžka vypověděla policii svůj příběh, na nic nečeká. Zamkne se v koupelně a podřízne si žíly. Policie, přivolaná pokojskou, najde už jen jeho mrtvolu.