Dávní Řekové sice milují filozofii a hluboké myšlenky, ale také se rádi zasmějí. Dobře dochovaná (a známá) sbírka vtipů totiž pochází z Řecka ze 4. nebo 5. století, tedy z konce starověku, a nese název Filogelos (Milovník smíchu).

Najdeme v ní 265 vtipů různého zaměření a námětů, kde často vystupuje postava scholastika. Někteří badatelé se domnívají, že jde zřejmě o posměšné označení intelektuála. Takže?

Scholastikos náhodou na ulici natrefí na svého lékaře. Urychleně se schová za rohem, aby zůstal nepovšimnut. Jeho přítel se ptá, proč to dělá. „Je to už tak dávno, co jsem byl naposledy nemocný…

Stud mi nedovolí přijít mu na oči takhle zdráv!“odpovídá scholastikos.“ Ve sbírce Filogelos se také nachází anekdota, kterou média označují za předobraz slavného skeče Dead Parrot (Mrtvý papoušek) britské komediální skupiny Monty Python. Někteří stand-up komici z knihy přebírají vtipy, aby dokázali, že jsou aktuální i dnes.

Nicméně zcela jistě nejde o historicky první knihu tohoto žánru, jen první známou a dochovanou, protože existenci sbírek vtipů zmiňuje například již římský dramatik Titus Maccius Plautus (254–184 př. n. l.) ve 2. století před naším letopočtem.

Můj otec byl často v Římě!

A protože je římská kultura hodně ovlivněna Řeckem, anekdoty se také dostanou přes Jónské moře. Dodnes je lze najít vyryté na někdejších veřejných místech, jako byly lázně nebo toalety.

Vtipkují dokonce i učenci jako je Cicero (106–43 př. n. l.) nebo Marcus Fabius Quintilianus (asi 35–96).

Jeden z nejstarších římských vtipů však vypráví Macrobius ve svých Saturnáliích – spisu ze 4. století našeho letopočtu – ale samotný text je pravděpodobně o několik století starší.

Do Říma přijíždí venkovan a při procházkách ulicemi přitahuje pozornost, protože je téměř dvojníkem císaře Augusta. Ten se o tom doslechne, nechá muže přivést do paláce a ptá se ho, zda jeho matka někdy byla v Římě.

„Nikdy, ale můj otec zde byl často,“ zní odpověď. Nejen císaři, ale i faraoni starověkého Egypta se stanou terčem  vtipkování.

Košilaté historky

Někdy jsou anekdoty i drobným filozofickým zamyšlením. Jistý muž se při koupi koně domluví s obchodníkem (který po něm požaduje 25 zlatých), že mu dá 15 dukátů v hotovosti a zbytek mu zůstane dlužný.

Když se nemá ke splácení, obchodník ho požádá o zbytek kupní ceny. Kupec však odmítne zaplatit se slovy:

„Musíme dodržet naši dohodu: dohodli jsme se, že budu vaším dlužníkem, kdybych vám měl zaplatit, už bych jím nebyl.“

Překvapivě mnoho vtipů je načmáraných na okrajích bohatě zdobených raných latinských Biblí, takže je jisté, že i příslušníci náboženské a akademické elity se bavili oplzlými poznámkami.

Vtipy, vztahující se k sexualitě a tělesným pochodům totiž patří k těm neoblíbenějším nejenom dnes, ale napříč celou historií.

Uhodli byste, co je v jednom středověkém anglosaském veršovaném vtipu myšleno „předmětem s hlavou a otvorem vepředu, visícím u stehen svého majitele“? Je to klíč! Mysleli jste snad na něco jiného?!