Hráč rozčileně mrští míčkem o zem. Taková ostuda! Nechat se porazit od ženské. A to si myslel, že patří v Paříži k nejlepším. Když vychladne, férově ale uzná, že Margot opravdu hrála lépe než on. 

„To je smůla,“ odfrkne nespokojeně muž v kutně, když se marně snaží doběhnout a odpálit letící sáček. Dopadl na zem zhruba metr před ním. Francouzští mniši už v 11. století ostošest holýma rukama odpalují pytle naplněné korkem.

Hrají jeu de paume (hru dlaněmi), sport považovaný za předchůdce dnešního tenisu. Klášterní ambity propůjčí jméno kurtům a na nich se s touhle zábavou seznámí mladí šlechtici, vychovávaní ve zdejších celách.

Přinesou si ji s sebou domů a na univerzity, které se tak stanou další líhní hráčů. Pytle brzy nahradí míčky, považované za dobrý obchodní artikl.

Zákaz hraní

Vznikají kurty pro vyšší vrstvy, dvůr francouzského krále Ludvíka X. (1289–1316) se dokonce pyšní krytým dvorcem. „Nalijte mi víno,“ poručí panovník jednoho dne roku 1316, zcela zchvácený po předchozí hře.

Užene si však zápal plic a brzy nato umírá. Navzdory tomu ve francouzské metropoli herní šílenství vrcholí. Prostí lidé hrají jeu de paume na ulici doslova na každém rohu, až to vypadá, že se Pařížané nevěnují ničemu jinému, a zasáhnout musí ruka zákona.

„Zakazuje se hrát každý den kromě neděle,“ vydává roku 1397 nařízení pařížský vrchní soudce.

„Obchodníci a obyčejní lidé opouštějí své úkoly a své rodiny během pracovní doby, což je stav vysoce poškozující dobrý veřejný pořádek,“ zdůvodňuje krok, který však lidé stejně nedodržují.

Vyrovná se mužům

Nejde jenom o pánskou záležitost. Do hry se nadšeně zapojují i ženy, a některé si dokonce poradí s hráči silnějšího pohlaví. „V roce 1427 vstoupila na kurt osmadvacetiletá Margot z Hainautu. Byla výjimečná.

Poté, co dorazila do Paříže, porazila v jejich oblíbené hře všechny muže kromě těch nejmocnějších,“ uvádí Paul Fein, současný americký tenisový novinář.

V Journal d´un Bourgeois de Paris, který líčí tehdejší život ve městě, se dokonce anonymní francouzský kronikář vyjadřuje nepříliš pozitivně o bojovnici Janě z Arku (1412–1431), zato Margot velice chválí: „Hrála forhend a bekhend velmi silně a obratně, jako by hrál muž.“

(Zdroj: HISTORY revue)