I když dnes uhlí upadá spíše do pozadí, v minulosti by se bez něj nerozjela průmyslová revoluce a svět by nepřišel s řadou pokrokových technologií. Navíc je důležitou pomůckou pro zkoumání historie.

Analýzou této horniny se totiž vědci mohou dozvědět opravdu hodně o hluboké minulosti naší planety. Víte, kde se odehrálo nejstarší známé použití uhlí nebo proč je kvalitnější to, které bylo uloženo v zemi po delší dobu? Pokud ne, čtěte dále.

Vzkaz starý miliony let

O vzniku uhlí se učí děti už na základní škole. Jeho základem jsou odumřelé rostliny v močálech. Právě ty se však už během svého života staly zdrojem zpráv pro budoucí generace.

Pokud byl strom poškozený požárem nebo napaden škůdci, všechny tyto události dokážou vědci z uhlí vyčíst.

Stopy pylu, listů, kořenů, a dokonce i hmyzu v uhlí tak mohou pomoci lépe zmapovat dávné ekosystémy. V této hornině se také zachycují minerály, které se do rašeliny dostaly z okolí nebo se tvoří chemickými reakcemi.

Například uhlí z východní části amerického státu Kentucky obsahuje prvky vzácných zemin ze sopečné erupce před miliony let. Ministerstvo energetiky USA nyní financuje jejich extrakci pro použití v solárních panelech, větrných turbínách nebo bateriích.

Zraje jako víno…

Většina uhlí je stará 60 až 300 milionů let. V průběhu času se organická hmota rozkládá bez přístupu kyslíku a postupně se mění na uhlí díky dvěma faktorům, kterými jsou tlak a teplo.

Čím hlouběji se uhlí nachází, tím je vystaveno vyšším teplotám, protože je blíže zemskému jádru.

Rozděluje se na několik druhů podle množství uhlíku, které obsahuje, a tím je dána i jeho kvalita.

Nejmladší hnědé uhlí (lignit) ho v sobě má pouze asi 30 až 50 %, klasické hnědé uhlí 50 až 80 %, černé uhlí 80 až 90 % a nejkvalitnější druh černého uhlí, tedy antracit, obsahuje více než 90 %.

Množství uhlíku se odvíjí od toho, čím déle proces zuhelňování probíhal. Hnědé uhlí má menší výhřevnost a získává se povrchovou těžbou, výhřevnější černé uhlí je starší a těží se především v dolech.

Antracit hoří bez produkce sazí a dříve byl proto používán loděmi, které se během válek snažily vyhnout odhalení.

Hybná síla pokroku

Nejstarší známé použití uhlí se podle dostupných zdrojů odehraje v Číně okolo roku 4000 před naším letopočtem, kdy z něj dávní lidé vyřezávají ozdoby.

Italský cestovatel Marco Polo (1254–1324) popisuje čínské uhlí jako „černé kameny, hořící jako dřevěná polena“.

V této zemi se i dnes vytěží nejvíce uhlí na světě, jde o zhruba 3,7 miliardy tun. Co se týká Evropy, pak nejstarší zmínka o použití uhlí jako paliva je dohledatelná v geologickém pojednání starověkého řeckého učence Theofrasta (372–278 př. n. l.).

Rozvoj průmyslové revoluce vede k nebývale rozsáhlému využití uhlí, protože je zdrojem energie pro parní stroje.

Sehraje důležitou roli v průmyslu 19. a 20. století, ale s přibývajícími poznatky o jeho negativním vlivu na životní prostředí a tím i na lidské zdraví se jeho širokého užívání stále více omezuje.