Byzantský císař Basileios II. má potíže s dotírajícími muslimy i vlastními neposlušnými generály. O pomoc v roce 987 požádá vládce Kyjevské Rusi.

Když mu slíbí nevěstu z královské krve, Vladimír I. mu pošle 6000 Varjagů, dravých vikinských žoldnéřů.

 „Jsou vysocí, světlovlasí, červení,“ všímá si arabský diplomat Ahmad ibn Fadlán v 10. století Varjagů, Vikingů žijících tou dobou na území dnešního Ruska a Ukrajiny. Většina z nich má kořeny ve Švédsku.

Jejich tělo v hojné míře zdobí tetování. Traduje se, že vynikají nadlidskou silou a necítí žádnou bolest, neotřese jimi ani ztráta většího množství krve.

Metla na spiklence

Basileios II. (asi 958–1025) přesně ví, co s nimi udělá – vybuduje z nich svou osobní stráž, tzv. varjažskou gardu. Ta císaři skládá slib věrnosti, on si její loajalitu pojišťuje zlatem, vínem i darovanými otrokyněmi.

Jejím hlavním úkolem je střežit panovníkovu bezpečnost, do bitvy garda zasahuje jen výjimečně, když je situace na bojišti pro Byzanci kritická. V císařském paláci pak gardisté „pasou“ po spiklencích a potenciálních zrádcích.

Štědré privilegium

Být příslušníkem varjažské gardy je terno. Brzy v jejích řadách nefigurují jen skandinávští Vikingové, ale také Slované či Anglosasové.

V jedné chvíli je odliv mužů, hlásících se do císařských služeb, ze Švédska tak masivní, že v zemi vchází v platnost zákon, podle něhož ten, kdo se zúčastní bojů za Byzanci, nemůže doma zdědit žádný majetek. Má to zastavit exodus na jih. Zbytečně.

Členové varjažské gardy totiž mají mimo jiné právo nabrat si po smrti panovníka z císařské pokladnice tolik zlata a drahokamů, kolik unesou. Nejeden Varjag se tak vrací domů jako boháč.

12 kilo navíc

Hlavu varjažského gardisty zdobí železná kónická přilbice, která má často chránič nosu. Všechny důležité části válečníkova těla kryje kroužková košile. Váží i 12 kilogramů.

Aby se muž mohl s touto vahou lépe pohybovat po bojišti, používá speciální kožený postroj kolem hrudi a přes ramena.

Hlavní zbraní gardisty je obouruční sekyra, jejíž ostří může být dlouhé až 30 centimetrů. Manipulace s ní není vzhledem k její váze nic pro slabochy. Později bojovník dostává i meč a spoléhá se na svůj pevný kruhový štít.

(Zdroj: HISTORY revue)