Ještě donedávna patří zelené ledovce mezi velké přírodovědné záhady. Vědci vědí, že existují, kde přesně se vyskytují, ale ona zvláštní barva jim nedá spát!

Antarktidu najdeme na nejjižnější části naší zeměkoule a dlouho si drží punc jednoho z posledních neprozkoumaných míst planety.

Na konci 18. století se k jejím břehům přiblíží anglický mořeplavec James Cook (1728–1779) a po něm britské, ruské či francouzské expedice.

Už tehdy první návštěvníky zaujme zelená barva některých ledovců a marně si lámou hlavu nad jejím vznikem. Ani moderní vědci na tom nejsou o moc lépe a dlouhá desetiletí se pokoušejí přijít podivné zelené barvě na kloub. Jak vlastně vzniká ledovec?

Obrovská masa ledu se tvoří stlačováním sněhu. Vzduch se při tomto procesu vytlačuje ven, a čím méně ho v ledovci zbude, tím je tmavší. Výsledná barva ledovce je tak bílá nebo modrá, protože voda pohlcuje ostatní barvy světelného spektra. A právě tato schopnost se objeví v původní teorii o zelených ledovcích.

Od uhlíku po železo

Americký glaciolog Stephen Warren se o zelené ledovce zajímá už od konce 80. let minulého století, kdy jeden takový navštíví na východě Antarktidy.

„Už na první pohled nám bylo jasné, že jde o unikátní ledovec, protože neobsahoval žádné vzduchové bubliny,“ vzpomíná Warren. Ten společně se svým týmem vysloví myšlenku, že zelená barva mohla vzniknout v důsledku většího množství rozpuštěného organického uhlíku, který je žlutý.

„Žlutá s modrou by mohly dávat dohromady onu zelenou barvu,“ vysvětluje. Následné testy ale jeho myšlenku zaženou. Vzorky zeleného ledovce totiž obsahují stejné množství organického uhlíku, jako bílé či modré ledovce.

Další teorie o zeleném ledovci mluví o rozpuštěných organických částech uhynulých rostlin a živočichů. Ale ani tato myšlenka nenajde své zastánce.

Pomyslné vidle do vědeckých bádání ohledně zeleného ledovce hodí až v roce 2016 vědecký tým vedený Laurou Herraiz Borreguerovou z britského Národního oceánografického centra.

Jejich testy totiž ukážou, že ony ledovce obsahují až 500krát více želena než jiné ledové masy. Oxidy železa mají odstíny žluté, oranžové, červené nebo hnědé, což ve spojitosti s modrým ledovcem dává výslednou zelenou barvu.

Ledová doručovací služba

Jako bernou minci si tuto teorii vezme Stephen Warren a na začátku letošního roku zveřejní v časopise Journal of Geophysical Research: Ocean své nejnovější poznatky. Oxid železa se do ledovce dostal ze skalního prachu z pevniny Antarktidy.

Jakmile takto obohacený ledovec připluje na otevřené moře a začne tát, dodává vodě klíčovou živinu pro fytoplankton, jednobuněčné mikroorganismy. „Je to jako poštovní balíček, který doručuje důležitou živinu do míst, kde není.

Vždycky jsme brali zelené ledovce jako exotickou zajímavost, ale teď vidíme, že jsou skutečně důležité a mají své opodstatnění,“ dodává Warren.