Je malá, drobná, prostě šedivá myška. Mary Richardsonová 10. března 1914 vejde tiše a bez povšimnutí do londýnské Národní galerie a krátce se rozhlédne. Přistoupí k obrazu Venuše a chvíli si ho nehnutě prohlíží.
Pak najednou vytáhne ukrytý nůž a zběsile jím začne do slavného díla bodat…
Nejprve se rozbije sklo, chránící malbu. A než stihnou hlídači v galerii zareagovat, žena plátno na několika místech potrhá. Angličané jsou v šoku. O odporném zločinu píšou seriózní noviny i bulvár.
Všechny zajímá, proč rodilá Kanaďanka Mary Richardsonová (1882/1883–1961) na obraz Venuše před zrcadlem, nádherný akt od španělského malíře Diega Velázqueze (1599–1660), zaútočila.
„Muži chodí do Národní galerie jen proto, aby tam celé hodiny »očumovali« nahou ženu!“ řekne při výslechu Richardsonová, členka radikálního hnutí sufražetek, které bojuje za získání volebního práva pro ženy. Hlavní důvod jejího útoku je však jiný.
Odsedí si půl roku
Jde o protest proti chování státu. Mary chce upozornit na to, jak úřady ničí život Emmelině Pankhurstové (1858–1928).
Vůdkyně britských sufražetek totiž opakovaně končí v žaláři… Velká část veřejnosti toto vysvětlení nepřijme a přirovnává Richardsonovou k Jacku Rozparovači. Novináři pak s povděkem kvitují, že ji soud za zničení uměleckého díla posílá na šest měsíců do vězení.
