Na spáncích cítí tlak, každý nádech je odporný. Protře si oči, ale nepomůže to. Špičkou boty jede po obrubníku. Vlastnímu zraku raději nevěří. Londýnské mlhy by se daly krájet. Tato je ale jiná než všechny předchozí. Ze zažloutlého vzduchu si zubatá brzy sáhne pro první oběti…

U krajnice stojí zaparkovaný double-decker. Patrový autobus nemůže pokračovat v jízdě – není vidět na krok! Na chodníku pokašlává postarší pán. O chvíli později klesá do kolen. Volat sanitku nemá smysl. Při této viditelnosti jezdí jen metro. Je 5. prosince 1952 a na Londýn dopadá toxická pohroma.

Do historie se zapíše pod názvem Velký smog a na své páchnoucí konto si připíše na 12 000 lidských životů. Jak moc je situace vážná, totiž zpočátku nikomu nedochází…

Kvalitní prodáme – a udusíme se

Je to skvělá inovace. Nebo se to tak alespoň na první pohled zdá. Do londýnského provozu jsou čerstvě nasazeny moderní dieselové autobusy. A nesmíme zapomínat ani na poetické parní vlaky, které se zatím drží na kolejích jedna radost!

Venku je na tento kout Anglie celkem zima, vzduch stojí na místě a místní ládují do kamen mnohem víc topiva než obvykle. Kvalitní uhlí jako antracit jde ale na export, aby se zaplatily válečné dluhy. Na tuzemské topení zbývají spíše sirné druhy uhlí. Z komínů stoupá kouř plný oxidu siřičitého.

Jako by to všechno nestačilo, na kraji Londýna dýmá hned několik velkých uhelných elektráren. Velký smog potrvá až do 9. prosince.

A každý den přidají tyto podniky do ovzduší na 1000 tun prachových částeček, 140 tun kyseliny chlorovodíkové, 14 tun sloučenin na bázi fluoru a 370 tun oxidu siřičitého.

Neplašte, to je jen hrachovka

Uvaděčka se snaží mile usmívat. „Vstupné samozřejmě vrátíme,“ kýve hlavou, když zavírá kinosál. Smog se pomalu vplížil do veřejných budov. Kina kvůli němu nepromítají – ze zadních řad už na plátno nedohlédnete! Ruší se divadla i koncerty.

„Těch pár dní bylo, jako když oslepnete,“ vzpomíná americký reportér John Nielson. „Klasická hrachovka,“ smějí se zpočátku rodilí Londýňané stížnostem. Hrachovka je nazelenalá až načernalá mlha, která obsahuje krom jiného oxid siřičitý. Jde o štiplavě páchnoucí jedovatý plyn.

To si už zdravotníci všímají, že v důsledku smogu zemřelo již 4000 lidí. A další tisíce přibývají. Nemocnice praskají ve švech lidmi s infekcemi dýchacích cest. Hospitalizováno kvůli smogu bude na 150 000 lidí!

EPOCHA zadržuje dech:

Proč je právě zima 1952 v Londýně, který je smogem známý již od 13. století, tak smrtící? Tato otázka trápí i vědce. Tým z texaské A&M University přijde páchnoucí záhadě na kloub. Za vším je podle nich třeba hledat kyselinu sírovou! Odkud se vzala?

Kombinací mlhy, vody, oxidu dusičitého a oxidu siřičitého. Když se do všeho vloží slunce, v podstatě jen přihřeje polívčičku, ze které zůstanou kapky koncentrované kyseliny. A ta se jako aerosol vydává na inspekci průdušek obyvatel Londýna.