Získat hlavu padlého nepřítele je pro samuraje otázkou prestiže. Během tažení do Koreje v 16. století je přitom kořist v tomto směru tak enormní, že z logistických důvodů mohou být domů odeslány jen nosy rivalů…

Stejně jako získat hlavu padlého nepřítele bylo pro samuraje otázkou cti, jeho největší pohanou bylo ocitnout se v zajetí. Smrt je neděsí tolik jako kapitulace.

Morální kodex bušidó, jímž se tito bojovníci řídí, se formoval v průběhu staletí – podobně jako sama jejich společenská vrstva. První samurajové se ve službách bohatých majitelů půdy objevují ve 12. století a vynikají oddaností nebo odvahou.

Tečku za nimi pak udělají reformy Meidži v 19. století. Obecně samurajové vždy představovali necelých deset procent obyvatel Japonska.

Žádné výstřednosti

Základním kusem oděvu samuraje je kimono. Nejčastěji se vyrábí z hedvábí, které je považováno za ušlechtilejší materiál než třeba bavlna. Barvami kimona samurajů zrovna nehýří. Bojovníci si nepotrpí na výstřednosti, pestrost či rozmanitost vzorů. Někdy barva kimona může odkazovat k postavení samuraje a jeho věku.

S klenotem na hlavě

Do boje si zkušení válečníci oblékají lamelovou zbroj, složenou z kožených nebo kovových kousků svázaných k sobě pomocí hedvábí či kožených pásků.

Postupem věků se samurajská zbroj proměňuje.

Mění se hlavně velikost nebo tvar jeho jednotlivých dílů. Bojovník si jimi chrání vždy hruď, záda, ramena, předloktí a stehna. Zadní část brnění může být upravena tak, aby mohla nést vlajku.

Na hlavu si samuraj nasazuje přilbu – kabuto – s ochranou krku, tvořenou až stovkou kovových plátků. Často se spojuje také s obličejovou maskou – mengu. Na přilbě je místo pro připevnění „klenotu“ – znaku příslušnosti k rodu.

Poslední báseň

Kromě samotného boje patří k základním dovednostem samurajů zvládnutí čajového obřadu či skládání básní. Západ slunce, podzim nebo uvadající květ jsou nejčastější metafory smrti, které se používají v tzv.

poemách smrti, které samurajové skládají těsně před rituální sebevraždou – seppuku. Bojovník ji volí ve chvíli porážky, po smrti svého pána nebo na znamení protestu. Rituál má přesně stanovená pravidla.

(Zdroj: HISTORY revue)