Překupník se o kvalitě zboží musí sám přesvědčit. Otevře plátěný vak a do dlaně nabere drobné černé kuličky. Vzápětí kýchne a uznale pokývne hlavou. S dodávkou je spokojen, nakoupí drahocenný pepř.
Když makedonský král Alexandr Veliký (356–323 př. n. l.) v roce 324 př. n. l. překročí se svojí armádou řeku Indus, nejde jenom o vojenský úspěch. Zároveň tažením otevírá Evropanům bránu do země plné koření.
Jeho současníci toho ale ještě neumějí plně využít, protože nemají kontakty a zdejší obchodníci si střeží svoje tajemství. Přesto se již tehdy odtud koření exportuje v mnohem větší míře.
Z delty řeky Indu k ústí Eufratu putují vaky s pepřem i dalšími vzácnostmi. Překladištěm je obvykle egyptská Alexandrie. Evropa ostré pálivé koření oceňuje.
„Je dobrým lékem,“ potvrzuje význam pepře řecký lékař Hippokrates(asi 460–370 př. n. l.).
Odměna ve stříbře
Vak plný pepře představuje v antickém Římě bohatství, užívá se i jako platidlo. „Chcete, abych odtáhl od bran města?“ ptá se vizigótský král Alarich I. (asi 370–410) roku 408 Římanů, jejichž metropoli svírá v kleštích.
„Dejte mi 5000 liber pepře,“ říká si vychytrale o tučné výkupné. Dlouhá cesta z míst, kde se pěstuje, dělá z pepře mimořádně drahý artikl. Každý, kdo se na jeho přepravě podílí, na něm chce vydělat, proto cena stoupá.
V Indii se za kilogram pepře platí 1–2 gramy stříbra, v Římě už ale 20–30 gramy. Ještě v letech 1438‒1439 vydá zákazník v Londýně 18 šilinků za libru (0,45 kg) pepře. Pro: srovnání galon (4,5 litru) piva tehdy stojí něco málo přes šilink.
(Zdroj: HISTORY revue)
