Ondol. Pod tímto kouzelně znějícím slovíčkem se skrývá zřejmě nejstarší systém vytápění na světě. Archeologické vykopávky ho odhalily na území dnešní Severní Koreje a je starý přibližně 7000 let.
Otrok rozpálí ohniště. Za chvíli se komorou line příjemné teplo. Průduchy vedou teplý vzduch do vedlejších prostor. Dutiny o výšce 80–100 centimetrů, v nichž se horký vzduch kumuluje, se skrývají pod podlahou vybraných místností římských lázní.
Teplo následně prostupuje i jejich stěnami z dutých cihel. Zavládne v nich příjemná teplota. Římské vytápění – hypokaustum – funguje na podobném principu jako korejský ondol.
Vynález hypokaustu přitom bývá připisován obchodníkovi Sergiu Oratovi, žijícímu kolem roku 95 př. n. l., jenž s jeho pomocí vytápěl bazén pro chov ryb a ústřic.
Vhodné pro otužilce
Se zánikem Západořímské říše mizí i řada jejích výdobytků. Podlahové vytápění není výjimkou.
Jen výjimečně – jako například v benediktinském klášteře v německém Reichenau, kde vytápí společné prostory o 300 metrech čtverečních – se obdoba hypokaustu někde objeví. Středověcí lidé topí v otevřených ohništích či krbech.
Až ve 14. století se na hradech objevují kachlová kamna, do nichž se přikládá z vedlejších místností. Třebaže si lidé přitápějí ještě žhavými uhlíky v železných koších, historikové se dnes shodují, že teplota v hradních sálech nedosahovala více než 10–15 °C.
Zařízení pro privilegované
Pruský král Fridrich II. Veliký (1712–1786) si svůj oblíbený zámek Sanssouci v Postupimi nechává vyhřívat teplým vzduchem. Car Petr Veliký (1672–1725) pro svůj Letní palác v Petrohradě volí vytápění horkou vodou.
Na páru nevsází nikdo menší než skotský fyzik James Watt (1736–1819), který ji nejprve použije k vytápění svého domu a pak i v celé textilce v Manchesteru. V 1. polovině 19. století se velké oblibě ve Velké Británii již těší ústřední vytápění.
Umožňují to nové technologie, díky nimž trubky a veškeré jejich spoje vydrží vysoký tlak horké vody či páry. Průkopníkem takového vytápění se na britských ostrovech stává americký vynálezce Angier March Perkins (1799–1881).
