Údajně to byla velká láska. Italský vynálezce Pellegrino Turri di Castelnuovo se zamiluje do krásné hraběnky Caroliny Fantoni da Fiuzzano, jenže dívka je slepá. Aby mu mohla psát důvěrné dopisy, zkonstruuje pro ni speciální stroj…

 „Můj drahý příteli,“ začíná hraběnka Caroline dopis Pellegrinovi (†1828). O tom, že by bylo mezi nimi něco víc, ale není v 16 dochovaných listech ani památky.

Všechny jsou napsány na zařízení, které bývá považováno za první plně funkční psací stroj na světě.

Nietzsche si to po sobě nepřečte

Pellegrino zároveň vynalézá kopírovací papír, který mu poslouží místo pozdější barvicí pásky (k jejímu zavedení do psacích strojů dochází v roce 1834). Psaní je však velmi namáhavé, a tak se brzy objevují různé inovace zařízení.

Jedním z nadšenců, kteří se o ně pokoušejí, je i slavný vynálezce předchůdce jízdního kola, Němec Karl Drais (1785–1851).

Přístroj vybavuje klávesami pro každé z 26 písmen. Některé modely později budou mít dokonce klávesnici o 82 tlačítkách pro samostatná malá a velká písmena, číslice i interpunkční znaménka.

Německý filozof Friedrich Nietzsche (1844–1900) svá díla sepisuje na psacím stroji, jenž má klávesnici umístěnou nad papírem, a není tak příliš možné kontrolovat napsaný text.

Dřina se šesti tunami denně

Prvními sériově vyráběnými psacími stroji jsou tzv. remingtonky. Patent na ně firmě Remington & synové, původně producentům zbraní a šicích strojů, prodává americký vynálezce Christopher L. Sholes (1819–1890).

Dosavadní psací stroje zbavil mnoha přebytečných součástek a zjednodušil tak práci s nimi. Přesto pracovat jako písař nebo písařka na stroji není ještě v 19. století žádný med. Dobový výzkum zjišťuje, že při stisku jedné klávesy člověk manipuluje s 60 gramy.

Při 100 000 úderech za den to činí už šest tun! Lékaři doporučují mazat namáhané ruce vepřovým sádlem.