Lidé zvedají pohled k nebi. Někteří ukazují prstem, jiní vzrušeně šeptají. Je to pták? Je to Superman? Ne – je to letadlo! Ale jaké! V reklamních sděleních se o něm bez ostychu tvrdí, že je největším, jaké kdy člověk vyrobil! A při pohledu na jeho parametry jim musíme dát za pravdu!

Na počátku je Američan Mark Lundstrum, vizionář a zakladatel firmy Radia, který vsází na zelenou energii v podobě obřích větrných elektráren. Tato gigantická monstra se ale potýkají s logistickým problémem.

Jak dostat obří listy na místo určení? Po silnici lze přepravit jen listy ve velikosti kolem 70 metrů, které se používají na pevninské větrné elektrárny.

Silnice ale nesmí mít tunely ani mosty, příliš zatáček nebo stoupání – a v kamionu musí sedět opravdu šikovný řidič.

Když to nejde po silnici…

Jak to ale udělat s listy například pro přímořské elektrárny, jejichž délka přesahuje 100 metrů? „Když to nejde po silnici, může to jít vzduchem,“ řeknou si ve společnosti Radia a do laboratoří povolají vlastní vývojáři.

Ti začnou pracovat na největším dopravním letadle světa. Výsledky se brzy dostaví.

„Máme v plánu vyrobit takové letadlo, které by zvládlo přepravit obří listy větrných elektráren kamkoliv budeme chtít!“ zazní na loňské tiskové konferenci k uvedení nového zázraku, který dostane jméno WindRunner.

V zemi obrů

Jeho rozměry jsou úctyhodné. Na délku bude mít 108 metrů, to je přibližně jako délka fotbalového hřiště. Takový Antonon An-225 Mrija, největší dopravní letoun zničený během ruské invaze na Ukrajinu, měl na délku 43 metrů.

Na výšku se WindRunner s 24 metry vyrovná největšímu cestovnímu letadlu Airbus A380. Rozpětí křídel bude mít 80 metrů, aby mohl dobře manévrovat. S přehledem se do něj vejde náklad o délce 105 metrů a váze 73 000 kilometrů.

Zatímco objem nákladového prostoru je přibližně osmkrát větší než u všech ostatních, nosnost není u WindRunnera nijak závratná, ale v případě listů větrných elektráren naprosto dostačujících.

Nepotřebuje letiště

Jenže k čemu by společnosti bylo letadlo, které přistane jenom na letišti? Kdepak, musí se dostat co nejblíž k místu určení.

A tak konstruktéři musí splnit ještě jeden úkol – letadlo musí být tak odolné, aby zvládlo přistát – a vzlétnout – na nezpevněných plochách v divočině a na polích. „Stačí nám necelé dva kilometry dlouhá rovná plocha,“ zní nakonec verdikt.

To žádné jiné komerční letadlo na světě tak snadno nedokáže. Náklad se dovnitř dostane pomocí předních výklopných dveří. Všechno je díky tomu neuvěřitelně rychlé:

„Když začneme nakládat ve čtyři ráno, ve tři odpoledne už máme na zařízení o pár set kilometrů dál nainstalováno. Ale jeřáb si musíte dovézt vlastní!“

Z papíru, nebo ze železa?

WindRunner zatím existuje jen na papíře a v lákavých vizualizacích. Firma v roce 2024 teprve žádá o certifikaci, aby výrobu letounů mohla zahájit.

„Do vzduchu se dostane pravděpodobně na konci desetiletí,“ odhadují odborníci, a tak nezbývá, než si v kalendáři udělat poznámku, kdy nezapomenout zvednout pohled vzhůru.