Pracovitost byla vždy považována za ctnost. Až dnes se ukazuje, jak špatný vliv má workoholismus na lidské tělo.

Nese s sebou totiž chronický stres, jde ruku v ruce s nedostatkem spánku i špatnou životosprávou, což má devastující účinky na naši imunitu. Jaké?

Workoholik je člověk závislý na své práci. Nedokáže jí vyhradit jen určitý čas, ale pracuje 12 i více hodin denně. Potřebuje mít veškeré své pracovní činnosti pod kontrolou.

Práce je pro workoholika zkrátka vším, jedinou činností, které je schopen se věnovat či se o ní bavit. Pokud člověk propadne workoholismu, postupně omezuje své zájmy a koníčky a bohužel také čas strávený s kamarády a rodinou. Postupně omezí i spánek, jen aby měl co nejvíce času na práci.

Kdo je nejčastěji workoholikem?

Termín workoholismus vznikl ve Spojených státech, u nás se s ním setkáváme až po roce 1989. Ne že by v Česku ani předtím neexistovali lidé závislí na práci, naopak, „hrdinů socialistické práce“ bylo jistě mnoho, ale nebylo to považováno za problém.

Workholismus postihuje hlavně osoby s vyšším vzděláním, více muže než ženy. Větší riziko rozvoje závislosti mají osoby zastávající v zaměstnání odpovědné posty.

Často k práci utíkají také osoby, které trápí časté konflikty v rodině či ty, jež trpí pocity méněcennosti a nízkou sebedůvěrou.

Práce jako jediný smysl života

Workoholici si nakládají více práce, než jsou schopni zvládnout, mnohdy dělají více věcí najednou, a když nemohou pracovat, trápí je pocity viny, protože si z práce vytvořili jedinou smysluplnou náplň svého života.

Bez pracovní zátěže se u nich dokonce mohou objevit abstinenční příznaky jako třeba nervozita, stres a špatný spánek.

Radost jim přinášejí pracovní úspěchy, kterých zpočátku dosahují, ovšem jak jejich pracovní tempo roste a stává se zběsilejším, přestávají stíhat, jsou vyčerpaní a jejich práce už není tak efektivní.

Abstinence není možná

Lidé závislí na práci ovšem nemají přehnané pracovní požadavky jen na sebe, ale i na své spolupracovníky či rodinu, což přináší problémy do vztahů. Život s takovým člověkem je náročný, nikdy totiž nedokáže vypnout.

Než se vyčerpaný workoholik zcela zhroutí, měl by se pokusit svoji závislost léčit. Ovšem na rozdíl třeba od alkoholismu, kde je úplná abstinence možná, u workoholismu to tak snadné není.

Práci není možné ze života vyloučit, je to zdroj obživy, který zároveň člověku přináší pocit naplnění.

U workoholika je však jeho jedinou životní prioritou, chybí mu totiž schopnost odpočívat, relaxovat a dostatečně spát, což s sebou přináší významná zdravotní rizika.

Zabiják jménem chronický stres

Workoholici jsou prakticky neustále ve stresu. Nestíhají, honí termíny a reakcí organismu na tuto zátěž je produkce stresového hormonu kortizolu.

Ten už v tělech pravěkých lidí startoval například při napadení šelmou obranné mechanismy, které jim umožnily přežít. Ovšem dlouhodobý stres, při kterém hladina kortizolu neklesá, představuje pro tělo enormní zátěž.

Stresový hormon totiž zvyšuje hladinu cukru v krvi i krevní tlak, což vede k rozvoji diabetu či kardiovaskulárních onemocnění, a stimuluje rovněž nadměrnou produkci žaludečních kyselin, kvůli čemuž vznikají žaludeční vředy a pocit překyselení žaludku. Chronický stres navíc oslabuje imunitu těla.

Špatná strava oslabuje imunitu

Ruku v ruce se stresem jde i zanedbávání správné stravy. Workoholici se stravují nepravidelně a ve spěchu, o kvalitu jídla nemají čas se zajímat.

Naopak, většinou vezmou zavděk něčím nezdravým, co je rychle po ruce, aby neztráceli cenný čas, který mohou věnovat práci. Protože si kupují polotovary či jídla z fast foodu, ve stravě jim často chybí vitaminy a minerály.

Energii, která jim při tomuto způsobu stravování musí nutně chybět, doplňují kávou, sladkostmi a energetickými nápoji. Přitom 70 až 80 % buněk imunitního systému sídlí právě ve střevech a jiných částech trávicího traktu. Pokud je trávení narušeno, nemůže dobře pracovat ani imunitní systém.

Ohrožující nedostatek spánku

Problém představuje rovněž zanedbávání spánku. Workoholici si z něj postupně ukrajují, aby mohli více čas věnovat práci. Stres jim navíc způsobuje problémy s usínáním, jejich spánek je přerušovaný a často se u nich rozvíjí také nespavost.

Přitom dostatek spánku snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu a hraje také klíčovou roli při budování imunity. Během spánku totiž organismus obnovuje své síly, aby byl ve dne schopen bránit tělo před škodlivými vlivy prostředí.

Spánková deprivace tak může vést nejen ke snížení imunity se všemi jejími negativními důsledky, ale i k rozvoji autoimunitních onemocnění.

Na nemoci není čas

Osoby závislé na své práci trpí rovněž nedostatkem pohybu, na sport jim totiž překvapivě opět nezbývá čas. To u nich často vede k rozvoji obezity.

Nedostatek tělesné kondice se však projeví také na jejich celkové odolnosti, takže i banální onemocnění u nich může mít významné dopady na zdraví.

Navíc workoholici většinu nemocí přecházejí, nemají kdy se „vyležet“ a rekonvalescenci považují za absolutní ztrátu času. Když už je nějaká choroba skolí tak, že opravdu nejsou schopni vstát z postele, vezmou si, samozřejmě zcela výjimečně, jeden den volna.

Dovolenou si také neberou. Své zdraví ale zanedbávají ještě i jinak. Nemají totiž čas zajít si k zubaři či na preventivní prohlídku a vůbec se nevěnují odpočinku – psychickému ani fyzickému.

Jak z bludného kruhu ven?

Zbavit se závislosti na práci není jednoduché, workoholika k tomu může donutit až vyhrocení jeho zdravotního stavu, například prodělaný infarkt nebo celkové zhroucení. Pak se může za pomoci odborníků pokusit z bludného kruhu vystoupit.

Ideální však je se do takového stavu vůbec nedostat. Jak na to?

Člověk, který má tendence to s prací přehánět, by si měl striktně zakázat práci o víkendech nepracuje a i v pracovní dny si jasně stanovit, od kdy se již večer práci věnovat nebude, čerpat pravidelně dovolenou, ideálně alespoň jednou ročně si vzít 14 dní volna v kuse, zdravě jíst, naučit se relaxovat, dostatečně spát i hýbat se na čerstvém vzduchu, věnovat se rodině a koníčkům. Zkrátka dbát na psychohygienu a nestavět svůj život jen na pracovních úspěších.