Monumentální díla polského malíře, grafika a architekta Zdzisława Beksińského (1929–2005) visí v mnoha světových galeriích současného umění.

„Jsou fascinující, ale děsivé a z některých se doslova dělá špatně,“ tvrdí návštěvníci výstavních síní.

Jako kluk si hraje mezi bunkry a na vlastní oči sleduje peklo druhé světové války. Když skončí, vystuduje architekturu, kterou mu však stát znechutí, když ho tzv. umístěnkou donutí, aby několik let pracoval v Krakově jako stavbyvedoucí.

Využije první příležitost odstěhovat se s manželkou Žofií (*1928) do rodného Sanoku. Tam nastoupí u výrobce autobusů Autosan, v továrně, kterou kdysi zakládal jeho pradědeček Mateusz Beksiński (1814–1886).

Jeho návrhy karosérií jsou novátorské ergonomií i prosklenými plochami, než ho však stihnou proslavit, začne se zajímat o uměleckou fotografii, sochařství, a hlavně malbu.

Svět obdivuje jeho ponuré sny

Od počátku je jeho tvorba typická morbidními motivy. Ať už jsou to vrásčité tváře, znetvořená panenka nebo portréty lidí bez obličeje. Už první výstava v roce 1964 se stává trhákem. Všechny obrazy se prodají a on se může malování věnovat naplno.

V ateliéru, kde kvůli jeho fobii z ticha neustále „řve“ hudba, ať už klasická, nebo rocková, pracuje nepřetržitě. Denně i 12 hodin. „Přeji si malovat tak, jako bych fotografoval své sny,“ říká, a jsou to sny velmi ponuré. Brzy se stává světově proslulým.

Vystavuje v Německu, Francii, Belgii, USA a zejména v Japonsku, kde má od počátku 90. let stálou expozici v Ósace. Jeho obrazy chtějí na obaly svých desek metalové kapely z celého světa. Přes svůj věhlas zůstává plachým člověkem.

V roce 1960 odmítá nabídku stipendia od newyorského Guggenheimova muzea, odmítá veřejně vystupovat, odmítá dokonce i přebírat ceny.

Být celebritou je mu nepříjemné, proto hledá klid v anonymní Varšavě a předtím, než se odstěhuje, spálí na dvorku řadu svých obrazů.

Zubatá mu nedá pokoj

V květnu 1998 umírá jeho milovaná žena na rakovinu. O rok později spáchá na Štědrý den sebevraždu jeho syn Tomasz, známý hudební žurnalista, rozhlasový moderátor a překladatel.

Malíř, který objeví jeho oběšené tělo, se s jeho smrtí nikdy nesmíří. V noci z 21. na 22. února 2005 je Beksiński ubodán ve svém bytě Robertem Kubiecem, synem údržbáře, který se mu stará o byt.