Znáte nejjedovatější zvířata žijící v Čechách?

Naše končiny nejsou sice proslulé jedovatými zvířaty tak, jako některé jiné části planety, ale i přesto se zde najdou živočichové, kteří nás svým jedem mohou ohrozit na životě. Na která nejvíce jedovatá zvířata u nás můžeme narazit?

Mravenec lesní

Výskyt: jehličnaté a listnaté lesy ve středních a vyšších polohách

Jak útočí: Jsou to mravenci se zakrnělým žihadlem, kteří nejdříve prokousnou kůži kusadly a svůj jed vstříknou na vzniklou ranku. Dokážou navíc vystříknout jed na dálku, a to až do vzdálenosti 20 cm. Bolestivý tam může být zásah očí nebo vdechnutí jedu.

Účinek jedu: Pro člověka není smrtelný. Smrt hrozí pouze v případě alergické reakce.

Složení mravenčího jedu se podobá jedu vosy, takže v případě alergie na vosí bodnutí je vhodné dávat pozor i na bodnutí mravence.

Sršeň obecná

Výskyt: zejména doubravy a lužní lesy (dutiny stromů a jiné tmavé, klidné otvory)

Jak útočí: Největšími z těchto čeledí jsou sršně obecné, které v lidech díky své velikosti a hlasitému bzučení vždy vzbuzovaly respekt.

Naše sršně jsou však poměrně mírumilovné a neagresivní, na rozdíl od jiných druhů sršní známých v zahraničí. Kromě klasického bodnutí mohou sršni jed na svou oběť také vystřikovat, a to až na vzdálenost 40 cm.

Pravděpodobnost útoku sršně je však nízká a větší riziko hrozí u vosy, která je agresivnější.

Účinek jedu: Sršní jed obsahuje acetylcholin, který stimuluje receptory bolesti více než bodnutí vos, včel a čmeláků. Proto může být bodnutí sršní více bolestivé.

V případě zasažení očí působí jed podobně jako pepřový sprej.

Vosa obecná

Výskyt: obvykle podzemní hnízda, lesy, břehy vod a cest (tmavé dutiny pod i nad zemí).

Jak útočí: Vosa je sršni blízce příbuzná a mají mnoho společného. Zaměřují se na lov hmyzu a při bodnutí si zachovávají žihadlo, takže mohou bodat opakovaně.

Účinek jedu: Jed vosy a sršně má podobné složení a je také podobně účinný. V případě alergie na bodnutí sršně proto také hrozí nebezpečí alergické reakce.

Čmelák zemní

Výskyt: obvykle podzemní hnízda na stráních a na mezích (opuštěné nory hlodavců)

Jak útočí: Čmeláci mají, stejně jako včela, ústní ústrojí adaptované k hledání výživy ve sladkých šťávách květů. Čmelák vás proto může bodnout žihadlem, nikoliv kousnout, na rozdíl od brouků, mravenců a vos, kobylek či kudlanek.

Čmeláci jsou velmi klidní a případy bodnutí čmelákem jsou vzácné. Bodnout může čmelák na rozdíl od včely opakovaně, poněvadž žihadlo vždy z rány vytáhne.

Účinek jedu: Podobné jako u jedu včelího. Bodnutí je bolestivé, provázené otokem a svěděním kolem ranky. Nebezpečné je pouze pro alergiky.

Včela medonosná

Výskyt: různá suchá a chráněná místa (otvory ve stromech, včelařské úly)

Jak útočí: Po bodnutí své žihadlo zanechává v oběti a sama umírá. Se žihadlem v ráně zůstává i jedový váček s kompletním obsahem jedu. I to způsobuje silnější reakci a bolest.

Účinek jedu: Již jedno žihadlo může způsobit otok a poměrně velkou bolest. V případě bodnutí do oblasti krku nebo jazyka může otok i u zdravého jedince způsobit udušení kvůli neprostupnosti dýchacích cest.

Pokud se po bodnutí projeví výrazný otok, slabost, malátnost, pocení, zmatenost, zvracení, pokles tlaku a ztráta vědomí, jedná se o anafylaktický šok, při kterém může dojít k oběhovému selhání a smrti.

Puchýřník lékařský (španělská muška)

Výskyt: masově i osamoceně na listnatých stromech a keřích (zejména jasany, šeříky nebo ptačí zob)

Účinek jedu: Při ohrožení vylučuje tekutinu odporného zápachu, který připomíná myšinu. Ta způsobuje bolestivé hnisající puchýře. Pro člověka je smrtelných už 30 miligramů, což představuje několik desítek takových brouků.

V případě požití většího množství jedu dochází k překrvení močopohlavního systému, narušení stěn trávicí trubice a krvavým průjmům. Může vést až ke kolapsům ledvin či srdce.

Rozemletá těla puchýřníků byla v minulosti používána jako přísada do travičských jedů a také jako afrodisiakum.

Stepník moravský

Výskyt: zachovalé skalní nebo písečné stepi (Pálava u Mikulova, Bzenecké písky, Podyjí)

Jak útočí: Je jedním z nejpestřeji zbarvených pavouků ve střední Evropě a patrně také nejjedovatějším pavoukem na území Česka. Stepníci jsou pozoruhodní tím, že mláďatům slouží jako první potrava tělo jejich matky.

Účinek jedu: Jed stepníků má podobné složení jako jed některých jedovatých hadů, a navíc obsahuje neurotoxin, který ovlivňuje fyziologii celého organismu.

U zdravého člověka způsobuje kousnutí několikahodinový horečnatý stav doprovázený zrychleným tepem, silnými bolestmi hlavy a zarudnutím obličeje.

Tento nápadný a velký druh pavouka byl objeven a zdokumentován teprve v roce 2008 a je jedním z největších a zároveň nejjedovatějších pavouků střední Evropy.

Ropucha obecná

Výskyt: rybníky, tůně, požární nádrže, louky, lesy, zahrady

Účinek jedu: V ropuším jedu, který vylučuje kůží, najdeme steroidní alkaloid bufotoxin, jehož smrtelná dávka pro dospělého člověka se odhaduje na 10-15 mg. To odpovídá přibližně 1 gramu hlenovitého sekretu ropuchy.

Při požití jedu začíná být nepravidelná srdeční činnost, dýchání je obtížné a mohou se objevit poruchy vidění. Následují halucinace a případná smrt v důsledku zástavy srdce.

Součástí ropušího jedu je alkaloid bufotenin, který má podobné účinky jako LSD.

Zmije obecná

Výskyt: lesostepi, prosluněné horské stráně (obvykle nad 600 m. n. m.)

Jak útočí: Jed zmije je sice schopný usmrtit člověka, ale její primární kořistí jsou hlodavci a jiní malí živočichové. Na člověka si troufne pouze když je k tomu vyprovokována.

V případech obrany svůj jed často vůbec nevypustí a kousnutí používá jen pro výstrahu.

Účinek jedu: Smrtelná dávka jedu u dospělého člověka je asi 15 mg, přičemž zmije ho má obvykle v zásobě sotva 10 mg. A při jednom uštknutí navíc neuvolní více než 1/3 zásoby jedu.

Riziko představuje pouze pro alergické jedince, malé děti, těhotné ženy, staré či nemocné lidi a domácí mazlíčky. Nejhorší je kombinace zmijího jedu se stresem a strachem o život, což může být smrtelné hlavně pro starší lidi se slabým srdcem.