Zvířata s neuvěřitelným pohledem!

Oči jsou jedním z nejdůležitějších smyslových orgánů takřka všech živočichů. Každý však vidí poněkud jinak. Jak vypadají ty nejzvláštnější oči? Čím jsou zajímavé a unikátní?

Vnímání okolí je pro všechny organismy nezbytnou součástí žití, respektive přežití. Zrak se objevuje téměř u všech živočichů.

V průběhu evoluce vzniklo několik typů očí, odlišujících se vývojem, typem fotoreceptorových buněk, ale i způsobem, jakým světelné paprsky do oka pronikají.

Nártoun filipínský

Výskyt: jihovýchodní část Filipín

Velikost: 8–16 cm

Nártoun se řadí mezi malé primáty, dosahuje délky jen několika centimetrů. Jednu třetinu těla zabírá hlava s průsvitnýma ušima a obrovskýma očima. Ty mají v průměru až 1,5 cm a váhu až 6 gramů, což je více než hmotnost celého mozku.

V poměru k tělu mají nártouni největší oči ze všech savců. Pro porovnání – kdyby měl člověk oči ve stejném poměru, byly by velké jako grapefruit.

Nártoun byl pro svou obratnost předlohou rytíře Yody z Hvězdných válek. Vědci zkoumali DNA nártounů a zjistili, že jsou značně blízcí lidem.

Noční živočich

Nártounům chybí tapetum lucidum, tedy odrazivá vrstva mezi sítnicí a cévnatkou, a to způsobuje odlesky jejich očí. Oči jako takové mají nepohyblivé, což je vykompenzováno rotací hlavy až o 180°. Mohou tak sledovat i pohyb za sebou.

Protože se jedná o noční živočichy, za tmy se jejich zornice roztáhnou natolik, že zabírají celou přední část oka, a sítnice tak může zachytit i velmi slabé světlo.

Chameleoni

Výskyt: Madagaskar, Indie, Srí Lanka, Afrika, jižní Evropa, Blízký východ

Velikost: okolo 40 cm

Chameleoni patří mezi nejzajímavější zvířata vůbec. Za jejich hlavní domov se dá považovat Madagaskar, kde žije nadpoloviční většina všech druhů, ale lze je najít také v Africe a částečně i v jižní Evropě.

Pro tyto živočichy je charakteristickým jevem proměnlivá barva těla. Nestřídají ji však podle prostředí, nýbrž podle svých emocí. Slouží tedy hlavně ke vzájemné komunikaci či k namlouvání. K celkové proměně jim postačí pouhé tři sekundy.

Aniž by chameleon pohnul tělem, dokáže se na daný objekt dívat z několika různých úhlů.

Každé oko jinak

Dalším typickým znakem jsou právě chameleoní oči, které jsou pro svoji stavbu považovány za nejdokonalejší v celé živočišné říši. Ukrývají se na bocích hlavy ve dvojitých víčkách. Je pozoruhodné, že se každým mohou dívat jiným směrem.

A i když je oko s víčkem srostlé, silné oční svaly zajišťují jejich enormní pohyb. Vertikálně jimi chameleon otáčí o 120° a horizontálně o 190°. Obrazy, které tak získá, se ale neslučují v jeden, mozek vyhodnocuje každý obraz zvlášť. Když však zahlédnou kořist, zamíří na ni oběma očima.

Vážky

Výskyt: tropické oblasti okolo vod

Velikost: 20–130 mm

Vážky patří do řádu okřídleného velkého hmyzu, typické jsou úzkým a protáhlým tělem, které je barevné, někdy kovově lesklé. V hmyzím světě patří mezi nejlepší letce s dokonalým zrakem.

Dokážou letět rychlostí 6 až 7 m/s, přičemž některé vyvinou frekvenci křídel až 30 úderů za sekundu. Mohou stát na místě, letět kolmo vzhůru i dolů, ale také v okamžiku změnit směr letu, a dokonce i ve vzduchu couvat.

Některá vývojová stadia vážek se používala jako léčivo proti menstruačním bolestem a vážky samotné jako pokrm. Ty se ostatně v jihovýchodní Asii pojídají dodnes.

Tisíce očí

Jejich velké složené oči se nacházejí po stranách hlavy, která je velmi pohyblivá. Vážka jí může otočit až o 180° a naklonit dozadu až o 70°. Složené oči se sestávají přibližně z 28 000 oček (ommatidií).

Horními vidí vážky na dálku, zatímco spodní částí vnímají spíše blízké předměty. Díky výbornému zraku spatří kořist až ze dvou metrů. Výsledný obraz není ostrý, ale spíše mozaikovitý.

O to více vnímají vážky pohyb, což jim umožňuje rychle objevit kořist, ale i nepřítele.

Gekon listový

Výskyt: Madagaskar

Velikost: 7–15cm

Jde o endemitního živočicha, který žije pouze na Madagaskaru a přilehlých ostrovech. Řadí se do skupiny nočních živočichů a tomu má přizpůsobené vidění. Jeho oči jsou obrovské s roztažitelnou zorničkou.

Ve dne zůstává zúžená do velikosti vlasové štěrbiny, zatímco za tmy se roztáhne prakticky přes celé oko, a má v tu chvíli asi třistanásobek původní velikosti.

Gekoni mají víčka úplně srostlá, místo nich jsou oči chráněny průhlednou membránou, kterou si kvůli osychání olizují jazykem.

Gekoni jsou schopni využít tzv. lokomoce (vlnění těla). Mohou tak překonávat i vodní plochy bez toho, aby se potopili pod hladinu.

Dokonale drží

Gekoni vidí barevně a podle výzkumu mají asi 350x citlivější čípky v oku než lidé. Velmi zajímavé na těchto zvířatech jsou i polštářky na prstech, jimiž se pevně drží na podkladu. Proto mohou rychle a lehce lézt po svislých stěnách a kmenech stromů.

Kdyby se gekon dotýkal povrchu všemi lamelami na svých končetinách najednou, jeho síla by udržela 133 kilogramů. Loví hmyz a pavouky.

Krakatice obrovská

Výskyt: všechny světové oceány

Velikost: 10–20 metrů

Krakatice je jedním z největších druhů hlavonožců. I přesto o ní víme jen velice málo. Jedná se o aktivního predátora, který se vyskytuje hlavně v hloubkách od 200 do 1200 metrů. Jídelníček se skládá hlavně z hlubokomořských ryb.

Svou kořist si krakatice přidržují chapadly a pozřou ji pomocí typického anatomického orgánů měkkýšů.

Poprvé se krakatici podařilo vyfotografovat dvěma japonským vědcům nedaleko japonských ostrovů v hloubce 900 metrů. Záběry získali v roce 2004.

Oko jako balon

Tento hlavonožec má největší oko v celé živočišné říši. Jeho průměr činí přes 30 cm, což odpovídá velikosti lidské hlavy. V poměru k tělu se jedná o 3x větší průměr a 27krát větší objem než u jiných živočichů.

Podle vědců se takto obrovské oči vyvinuly jako obrana proti vorvaňům, pro které jsou hlavní pochoutkou. Díky obřím očím jsou krakatice schopny spatřit predátora na vzdálenost okolo 120 metrů.

Stopkoočkovití

Výskyt: Asie, Afrika

Velikost: 4–12 mm

Stopkoočky patří do zástupců dvoukřídlého hmyzu stejně jako jiné mouchy. Obývají převážně asijský a africký kontinent. Na první pohled vypadají, jak by byly z jiného světa.

Oči jsou totiž drženy na „stopkách“ a čnějí výrazně do stran. Tak trochu připomínají žraloky kladivouny.

Rozsah očí činí od 4 mm do 17 mm, mohou tak být dokonce delší než délka celého těla.

Důležité při páření

Hlavním důvodem, proč tomu tak je, jsou rituály kolem páření. Bylo prokázáno, že si samičky vybírají ty samečky, kteří mají nejdelší výběžky. Samečci tak mezi sebou nebojují, ale poměřují své velikosti. Jestliže má soupeř širší oči, znamená to, že je i celkově větší a silnější.

Skákavkovití

Výskyt: Evropa, Severní Amerika

Velikost: 2–18 mm

Pavouci se vyskytují snad na každém kontinentu kromě Antarktidy. Mezi nejpočetnější čeleď patří skákavkovití, kteří mají nejpozoruhodnější oči vůbec. Jejich zrak tvoří dvojice velkých a šestice malých očí.

Zrak mají nejlepší mezi všemi členovci a využívají ho především k lovu a pohybu, ale i k rozmnožování.

Skákavka vidí mouchu z 8 cm tak zřetelně, jako ji vidí člověk ze vzdálenosti 20–25 cm.

Velmi ostře

Výborný zrak mají díky čočkám, které jsou poskládány jako teleobjektiv, čtyřvrstvé sítnici a schopnosti očima otáčet. Obrazy sjednocují z různých fází snímání okolí. Osm očí je uspořádáno do tří řad.

Čtyři největší oči se nacházejí na čelní straně hlavohrudí, prostřední pár umožňuje přímé ostré stereoskopické vidění. Vedle nich mají pavouci tzv. anterolaterální oči, které jsou sice menší, ale rozšiřují jim zorné pole.

Strašek paví

Výskyt: Tichý a Indický oceán

Velikost: 3–8 centimetrů

Strašek paví je velký korýš, který obývá Tichý a Indický oceán, kde vyhledává písčité a bahnité dno. Jedná se o denního i nočního dravce, který požírá malé ryby a ostatní korýše. Vyskytuje se v hloubce od tří do 40 metrů.

Jeho tělo vypadá jako obrácené písmeno U a má většinou zelenou, až olivínovou barvu a leopardí skvrny po těle. Nejzajímavější jsou však jeho oči, které dokážou vidět mnohem větší spektrum barev než člověk.

Strašci mají nesmírně silná klepeta, kterými dokážou usmrtit i podstatně větší živočichy. Podle vědců navíc dokážou rozpoznat rozdíl i mezi zdravými buňkami a nádorovými buňkami ve velmi rané fázi, kdy se ještě neprojevují žádné symptomy nemoci

Vidí všechno?

Strašci mohou použít 12 různých barevných kanálů, zatímco lidé pouhé tři – červenou, zelenou a modrou.

To však není vše, zřejmě totiž dokážou vnímat i ultrafialové nebo infračervené světlo, a dokonce i polarizované světlo, které patrně slouží ke vzájemné komunikaci.

Podle odraženého světla se navzájem poznávají a využívají toho, že toto světlo žádní živočichové nevidí. Očima pohybují nezávisle na sobě s rotací až 70°. Získané obrazy zpracovávají přímo očima, nikoli mozkem.