Zajímavosti

Mrtvá trať: Mráz, hlad a smrt pod taktovkou Stalina

Mrtvá trať: Mráz, hlad a smrt pod taktovkou Stalina

Pracovní a kárné tábory na Sibiři kdysi sloužily jako nedobrovolný domov desítkám tisíc vězňů, kteří v otřesných podmínkách dřeli a umírali při stavbě železnice, které se dnes neřekne jinak než Mrtvá trať…

Píše se rok 1947, když se nehostinnými pláněmi severní Sibiře poprvé rozezní stavební lomoz. Zatímco se dělníci v mrazivých končinách chápou pracovních nástrojů, za zdmi Kremlu se Stalin (1878–1953) spokojeně usmívá. Je to on, který rozhodne o stavbě transpolární magistrály – železniční trati, která má spojovat sibiřská města Salechard a Igarka za polárním kruhem. Pranic přitom nedá na pochybovačné hlasy svých poradců, kteří jej od jeho nápadu vzhledem k drsným přírodním podmínkám odrazují. Co ho k němu vede, není podle historiků dodnes jasné. Železnice má propojit již existující trať, vedoucí z Moskvy do Vorkuty, s řekou Jenisej, kam by mířily lodě z nalezišť rud v Norilsku a z oblasti Severního ledového oceánu. Celá plánovaná trasa má měřit 1 459 kilometrů. Dát dohromady takový projekt ovšem není jen tak. Jsou potřeba lidé. Hodně lidí. Postupně jich na Sibiř dorazí na 80 000 (některé zdroje ovšem hovoří až o 120 000). Drtivá většina z nich je tu za trest, jako vězni ze sovětských pracovních táborů, kterým se říká gulagy.

Hrozivé podmínky

Práci jim komplikuje trvale zmrzlá půda, na níž je problém zbudovat dům, natož pak železnici. Po většinu roku připomíná kámen pokrytý sněhem. Těla znavených vězňů drásá silný mráz dosahující i minus 50 stupňů. Moc se jim neuleví ani v době, kdy se tu na skok objeví léto. Svrchní část půdy roztaje a změní se v bažinu. Teploty atakují 30stupňovou hranici. Násep si sedá, koleje se deformují. Společnost navíc dělníkům dělají hustá mračna neodbytných komárů. Za moc nestojí ani technické vybavení, které se skládá jen z primitivních nástrojů, poháněných ve většině případů lidskou silou. Lidé umírají na podchlazení, vyčerpáním, na následky nemocí i úrazů. Kdo se pokusí o útěk, je tvrdě potrestán. Utrpení desítek tisíc lidí končí až v roce 1953, po Stalinově smrti. Celá stavba železnice ze Salechardu do Igarky je novými pohlaváry SSSR shledána naprosto neúčelnou, práce na ní jsou zastaveny a její pozůstatky ponechány napospas přírodním živlům.

Zajímavosti
Časopis, který by vás mohl zajímat

Více z Zajímavosti

Karta smrti: Tu máš, Vietnamče, pikové eso!

Zajímavosti19.10.2017

Záchranáři se na Americe zdokonalovali při práci v extrémních výškách

Zajímavosti17.10.2017

Existuje dokonalá vražda? Teoreticky ano…

Zajímavosti16.10.2017

Dětští vojáci: Bez váhání vám prostřelí hlavu!

Zajímavosti12.10.2017

Bradavice: Takový vulgární problém!

Zajímavosti9.10.2017

Svobodu pro trpaslíky!

Zajímavosti5.10.2017

Proč Stalina pohřbili tajně u zdi?

Zajímavosti2.10.2017

Karel Sabina: Zradil národ za Jidášovy stříbrňáky!

Zajímavosti25.9.2017

Při jediném polibku se přenese na 80 000 000 bakterií!

Zajímavosti21.9.2017

Výjimečný internetový magazín zabývající se nejzajímavějšími články z oblasti vědy a poznání, planety Země, historie, zajímavostí a lifestyle!

Copyright © RF-Hobby s.r.o