Archeologové čas od času přijdou s objevem, který nám přiblíží, jak se stravovali lidé před stovkami či tisíci let. Díky tomu si můžeme snáze představit jejich každodenní život. Jaká nejstarší jídla se jim podařilo „vykopat“?
1). Předchůdce pita chleba
Místo objevu: Černá poušť, Jordánsko
Stáří: 14 400 let
V červenci roku 2018 objevili archeologové v jordánské Černé poušti v nalezišti Šubajka kamenný krb a v něm pravděpodobně nejstarší kus chleba. Jeho stáří je odhadováno na 14 400 let. Nekvašený chléb vypadal trochu jako pita placka nebo indické čapátí. Upečen byl z divokých obilovin podobných ječmeni, ovsu a pšenici.
Další ingrediencí byly hlízy z vodní rostliny, která pečivu údajně dodávala křupavou strukturu a slanost. Chléb měl oříškovou, mírně nahořklou chuť.
Naši předkové jej mohli využívat i k balení upečeného masa z místních gazel.
2). Nejstarší víno světa
Místo objevu: vesnice Gadachrili Gora a Shulaveris Gora, Gruzie
Stáří: 8000 let
Objev kvašení hroznů byl zřejmě dílem náhody, když v hliněné nádobě či měchu začaly divoké hrozny kvasit vlivem vysokých teplot a přírodní oxidace. A opojný nápoj byl na světě. Hrozny byly přitom pěstovány už před 14 000 lety v oblasti Ženevského jezera. Nejstarší nádoby na víno objevili archeologové roku 2017 ve dvou neolitických vesnicích asi 50 km od gruzínského Tbilisi.
V osmi z nich se nacházely stopy vína, nejstarší vzorek byl datován do roku 5980 př. n. l. Nalezené nádoby, zvané kvevri, na sobě měly výjevy hroznů a tančících mužů.
V Gruzii se na uchovávání vína používají i dnes.
3). Pochoutka dávných indiánů
Místo objevu: Paredones a Huaca Prieta, Peru
Stáří: 6700 let
Kukuřice byla poprvé kultivována v Mexiku před zhruba 9000 lety, a to z divoké rostliny zvané teosinta. O několik tisíc let později se dostala do Jižní Ameriky, kde se začaly vyvíjet její různé druhy, které jsou dnes pro andskou oblast typické. Tamní lidé začali kukuřici zpracovávat nejrůznějšími způsoby, a to dávno předtím, než uměli vyrábět keramické nádoby.
Ač ještě netvořila významnou součást jejich jídelníčku, konzumovali ji nejčastěji ve formě rozpukaných zrn, tedy popcornu, a kukuřičné mouky. Potvrzují to nálezy z lokalit Paredones na jižním pobřeží Peru a Juaca Prieta na severním pobřeží.
Zde objevená kukuřičná zrna jsou stará 3000 až 6700 let.
4). Máslo z bažiny
Místo objevu: poblíž města Tullamore v hrabství Offaly, Irsko
Stáří: 5000 let
Pohřbívání másla v dřevěných soudcích do bažin mělo v Irsku svoji tradici minimálně od prvního století našeho letopočtu. Důvodem byla zřejmě snaha o konzervaci, případně nutnost jeho uležení pro slavnostní události roku. Navíc bylo máslo i ceněným obchodním artiklem.
V roce 2011 byl u města Tullamore v irském hrabství Offaly nalezen padesátikilogramový sud s „bažinovým“ máslem, které bylo pohřbeno v hloubce 2,3 metru pod zemí a jehož stáří se odhaduje na 5000 let.
Zřejmě by bylo jedlé i dnes, vědci v něm i po předlouhém pobytu v bažině nalezli minimální množství patogenů, což je srovnatelné s máslem uloženým v moderních mrazácích.
5). Nudle vynalezli Číňané
Místo objevu: provincie Čching-chaj, Čína
Stáří: 4000 let
Zdá se, že odvěký spor o to, zda nudle vynalezli Číňané, nebo Italové, má svého vítěze. V západočínské provincii Čching-chaj byla totiž roku 2005 pod asi třímetrovým nánosem usazenin ze záplav, jež zahubily tamní pozdně neolitickou kulturu, nalezena převržená miska s porcí nudlí o velikosti lidské pěsti.
Nejstarší těstoviny na světě se zachovaly 4000 let díky tomu, že byly uložené de facto ve vakuu.
Padesát centimetrů dlouhé žluté nudle byly vyrobeny z těsta z čiroku a prosa, nikoli z pšenice či rýže, jak se dnes vyrábějí v Číně dnes.
6). Lahodný, ale zřejmě jedovatý
Místo objevu: starověká metropole Mennofer, Egypt
Stáří: 3200 let
Poblíž dnešní Káhiry, v úrodně deltě Nilu, se rozkládala staroegyptská metropole Mennofer. V ní byla už roku 1885 objevena hrobka správce města Ptahmese. Podrobnějšího prozkoumání se jí však dostalo až roku 2010. Cennosti z ní zřejmě odnesli vykradači hrobů, na místě však zůstalo několik hliněných nádob obsahujících podivnou hmotu.
Po jejím podrobnějším prozkoumání vědci usoudili, že mohlo jít o až 3200 let starý sýr, vyrobený z kozího a ovčího mléka a překvapivě i z mléka buvola afrického.
Nacházely se v něm však i bakterie rodu Brucella, které způsobují nakažlivou brucelózu, takže byl jedovatý.
7). Polévka čínských válečníků
Místo objevu: město Si-an, Čína
Stáří: 2400 let
Si-an je jedním z nejstarších měst čínské historie, hlavním městem Číny byl po 1100 let. V roce 1974 byla poblíž něj na pohřebišti Quin Shihuanga, prvního čínského císaře, jenž vládl do roku 210 př. n. l., objevena terakotová armáda. V roce 2010 objevili dělníci při rozšiřování plochy pro místní letiště poblíž Si-anu hrobku dávného válečníka.
V ní archeologové nalezli zapečetěnou bronzovou nádobu obsahující vývar z kostí, starý 2400 let – „nejstarší polévku světa“! Vědci zkoumají, jak důležitou roli měla ve stravovacích návycích místních obyvatel mezi roky 475 až 221 př. n.
l.
8). Zálivka z potopené lodi
Místo objevu: pobřeží řeckého ostrova Chios, Egejské moře
Stáří: 2350 let
Roku 2004 byl u pobřeží řeckého ostrova Chios v Egejském moři nalezen vrak starověké lodi. Pochází z roku 350 př. n. l., tedy z doby starověkých Athén. Předměty nalezené na lodi byly v roce 2006 vytaženy z moře a podrobně analyzovány. V jedné z amfor se nacházel olivový olej smíchaný s oreganem, používaný k dochucení salátů a jiných pokrmů.
Bylinky měly olej zřejmě nejen ochucovat, ale zároveň i prodlužovat jeho trvanlivost.
I dnes starší generace řeckých žen ví, že přidání oregana, tymiánu či šalvěje olivový olej konzervuje.
9). V hrobě pohřbené jerky
Místo objevu: vesnice Wanli, Čína
Stáří: 2000 let
Sušené maso nazývané jerky se v dnešních dnech těší velké oblibě, je ideální svačinou na dlouhé cesty nebo při kempování. Nejde však o výdobytek moderní doby, sušené maso znali už ve starověkém Egyptě, Římě či Incké říši. Vykopávky provedené v roce 2009 u vesnice Wanli v Číně dokazují, že i tamní obyvatelé tuto lahůdku znali a připravovali.
V jedné z hrobek bylo nalezeno 2000 let staré sušené hovězí maso.
V průběhu let se jeho barva vlivem okolního vzduchu změnila na tmavě zelenou, ale svůj objem si zachovalo, což je důkazem toho, že již v době svého uložení do hrobky bylo usušeno.
10). Čokoláda od královny Viktorie
Místo objevu: Canberra, Austrálie
Stáří: 121 let
V osobní sbírce slavného australského básníka Banjo Patersona (1864–1941) našli pracovníci Australské národní knihovny opravdový poklad – plechovou krabičku obsahující čokoládu Cadbury, kterou dostávali britští vojáci, bojující v búrské válce (1899–1902), od královny Viktorie (1819–1901). Na krabičce byla její podobizna a nápis „Jižní Afrika, 1900“.
Náklady na nákup 70 000 až 80 000 liber kakaa šly z královniny vlastní kapsy.
Básník zřejmě čokoládu, která byla častým předmětem směny, koupil od vojsk, když v Jižní Africe působil jako válečný zpravodaj.
11). Koláč Roberta Falcona Scotta
Místo objevu: mys Adare, Antarktida
Stáří: 111 let
Dobře zakonzervovaný ovocný chlebíček britské značky Huntley and Palmers se zachoval v neporušené krabičce na chatě, kterou v roce 1899 zbudoval norský výzkumník Carsten Borchgevinik (1864-1934) na mysu Adare v Antarktidě. Koláč ovšem nepatřil jemu, nýbrž slavnému „druhému“ objeviteli severního pólu, Robertu Falconu Scottovi (1868–1912).
Ten chatu využil jako svoji základnu během expedice Terra Nova mezi roky 1910 až 1912. Jeho výprava severního pólu dne 17.
ledna 1912 dosáhla, bohužel při cestě zpět všichni její účastníci zahynuli.
Facebook
Twitter
RSS