„Papež k tomu, aby získal libovolnou sumu, nepotřebuje nic než inkoust a pero!“ říkává s oblibou Sixtus IV. Sotva v roce 1471 usedne na svatopetrský stolec, udělá z pěti svých synovců kardinály!
Ne vždy je ale tak ochotný.
Například žádost Lorenza Medicejského (1449–1492), který chce kardinálský klobouk pro svého bratra, nekompromisně smete se stolu. Florentského vládce i celý jeho rod totiž nemůže vystát.
Na vině je „rozdílný“ pohled na postavení Papežského státu. Zatímco Sixtus IV. (1414–1484) usiluje o to, aby byl co nejsilnější, Lorenzo se snaží udržovat na Apeninském poloostrově politickou rovnováhu.
Papež ve své nenávisti zajde tak daleko, že uvažuje přímo o likvidaci Medicejských…
Pokus o převrat nevyšel
Jestli právě on zorganizuje atentát na Lorenza a jeho bratra Giuliana (1453–1478), nelze dokázat. Přinejmenším však o celém spiknutí ví a výrazně ho podporuje.
Uzavírá spojenectví s rodem Pazziů, který by rád po Medicejských převzal vládu ve Florencii. Podle původního plánu má k atentátu dojít 24. dubna 1478 během banketu.
Jenže Giuliano na něj nedorazí, a tak musejí spiklenci vyčkat do dalšího dne, kdy se oba bratři zúčastní mše ve florentské katedrále Santa Maria del Fiore. Zatímco Giuliana vrazi ubodají, Lorenzo a pár jeho přátel se stihnou zabarikádovat v sakristii.
Pazziové se záhy pokusí ovládnout město, ovšem tvrdě narazí. Florentští nemají pro jejich zločin pochopení a většinu spiklenců pověsí.
Rváč na génia nestačil
Sixtus IV. to tedy zkusí jinak. Spojí své síly s neapolským králem Ferdinandem I. (1423–1494), zvaným Ferrante. Lorenzo ovšem dokáže riskantním krokem i tuto hrozbu zažehnat.
Odcestuje do Neapole, kde „Ferrante, jinak bezskrupulózní rváč, na ducha tohoto renesančního génia nestačil. Zrušil spolek s papežem a ukončil válku,“ líčí Obermeier. Sixtus utrpí těžkou porážku a místo triumfu si nadělá jen další nepřátele.
Čelí silné kritice a někteří kardinálové vážně uvažují o jeho sesazení. K tomu ale nakonec nedojde a papež zůstane v úřadu až do své smrti v roce 1484.