Nepřehlédnutelná kruhová stavba se tyčí na pravém břehu Tibery a pohled na ni nechává tušit, že se za jejími zdmi skutečně psala historie.
Andělský hrad neboli Castel Sant’Angelo získává své jméno pravděpodobně v roce 590. Tehdy se má papeži Řehoři I. Velikému zjevit archanděl Michael, oznámit konec morové rány a tím spásu Věčného města.
Monumentální stavba však vzniká již za vlády císaře Hadriána a má sloužit jako hrobka pro něj a jeho rodinu.
Hrobka i nedobytná pevnost
Během následujících let se stavba skutečně stane místem posledního odpočinku římských císařů, ovšem v 406 se císař Flavius Honorius rozhodne funkci mauzolea rozšířit a původní budovu nechá přestavět na baštu.
V průběhu staletí vzniká z bašty hrad a nedobytná pevnost sloužící k ochraně papežů. Přesto Andělskému hradu ještě něco chybí. I když je v poměrně těsné blízkosti Vatikánu, cesta do bezpečí je pro Svaté otce v době nepokojů velmi riskantní.
Problém efektivně vyřeší papež Mikuláš III., který velmi prozíravě nechává vybudovat tzv. Passeto di Borgo, chodbu, jež spojuje Vatikán s papežskou pevností.
Pokladnice a přepychové sídlo
Po zkušenostech Klementa VII., který v Andělském hradě dokáže vzdorovat vojákům císaře Karla V. dlouhých 30 dní, se rozhodne jeho následovník Pavel III. pevnost ještě vylepšit.
„Co kdyby se situace náhodou opakovala a některý z nás by tam musel zůstat delší dobu,” pomyslí si a okamžitě dává příkaz k přestavění hradu v přepychovou rezidenci. Učiní ještě další opatření. Nechává sem přemístit papežský archiv. Z místa, kde byla kdysi pohřební komora, zase promění v pokladnici.
Poslední Brunovo útočiště
Svůj účel změní Andělský hrad ještě jednou. Ten však na rozdíl od předchozích zanechá v jeho zdech smutnou vzpomínku.
Během inkvizice a honu na všechny, jejichž myšlenky se neslučují s pojetím církve, je zde vězněn mimo jiné italský astronom Giordano Bruno.
Zatímco Svatí otcové tak v Andělském hradě naleznou bezpečí, italský dominikánský mnich zde stráví v nuzných podmínkách poslední dny, než skončí na hranici!
(Foto: shutterstock.com, wikipedia.org)