Augustiniánský mnich Martin Luther vyhlásí u bran zámeckého kostela ve Wittenbergu v předvečer svátku Všech svatých roku 1517 svých 95 tezí proti odpustkům prodávaným papežem.
Je to revoluční čin, protože tak zpochybňuje autoritu nejvyššího církevního hodnostáře. A pochopitelně nezůstane bez odezvy…
Není to ve své době ojedinělý hlas napadající zájem církve o světskou moc a materiální statky. „Římský papežský dvůr byl protesty stíhán z různých prostředí a zemí,“ podotýká spisovatel Robert Kvaček.
Dobové ovzduší a společenské poměry jsou pro ohlas Lutherova vystoupení připraveny. Jeho tezím se tak dostane bouřlivého přijetí u veřejnosti a vyvolají otevřenou kritiku církve.
„Musíme ho umlčet,“ usoudí papež Lev X. a pohrozí knězi klatbou. Ten se ale zastrašit nedá.
Papež zuří
Roku 1519 prohlásí Luther dominikánskému mnichovi Johannu Eckovi, že odmítá každou církevní autoritu. Rozprava je vášnivá, hlavně z Lutherovy strany. „Koncily nebyly pro Luthera neomylnými, což dokazoval na příkladu Jana Husa,“ píše Kvaček.
To je pro tehdejší církev zlé – neústupný reformátor se od ní vzdaluje. Eck o tom informuje v Římě, kde je začátkem roku 1520 proces s Lutherem obnoven. Dospěje se k názoru, že Luther je bludař. Má odvolat svých 41 zbloudilých tezí, jinak bude vyobcován z církve…
Uteče na hrad Wartburg
Neústupný kazatel odmítne bulu vášnivě a hněvivě. „Nemohu a neodvolám nic, protože není bezpečné ani správné jít proto svědomí,“ nechá se slyšet. Začátkem ledna 1521 je v Římě vyhlášena nad Lutherem klatba.
Má následovat klatba říšská, mladý římský král a císař Karel je připraven ji vyslovit, jakmile bude Luther vyobcován z církve. Odbojníkovi se však dostane nečekané ochrany:
ujme se ho saský kurfiřt Fridrich III. Moudrý z rodu Wettinů, který ho ukryje na svém hradě ve Wartburgu. Reformátor tam přeloží bibli do němčiny, aby ji mohli číst věřící bez znalosti latiny.
Jeho žáci pak zruší kněžský celibát a odstraní obrazy svatých, prosadí novou „evangelickou mši“ a přivlastní si majetek římského duchovenstva.