Chovají se jako milí a dobromyslní tvorové. Ve skutečnosti jsou děsiví. Jediný mořský tvor, který zabíjí pro zábavu, je právě roztomilý delfín. Jsou pravdivé informace o inteligenci delfínů? Opravdu je používají vojáci k bojovým operacím?

Málokoho by napadlo, že samci delfína skákavého jsou proslulí hromadným znásilňováním samic. Skupina dvou až tří samců odežene od zbytku skupiny jednu samici a pak ji proti její vůli přinutí k sexu.

Izolují pak samici pro uspokojování svých potřeb na celé týdny a někdy i měsíce. Pokud se samice pokusí utéct, samci se k ní chovají agresivně, a dokonce ji fyzicky napadají.

Znásilněná celebrita

Zdá se, že čím inteligentnější tvor, tím silnější a nezvladatelnější je jeho sexualita. Platí to u šimpanzů bonobo, ale i u delfínů. Delfíni, kteří nezvládají zkrotit své vášně, se pokoušejí pářit dokonce i s lidmi – a není to úplně příjemná zkušenost.

Na vlastní kůži se o tom přesvědčila například i slavná herečka Demi Moore. Při plavání v jednom ze slavných amerických delfináriích se ji pokusil znásilnit ochočený delfín.

Proč zabíjejí sviňuchy?

Delfíni často útočí na mláďata jiných mořských savců. Skotští mořští biologové našli mnoho mrtvých sviňuch s hrozivými zraněními. Zpočátku si mysleli, že jde o útoky žraloků, ale to nedávalo smysl, protože žraloci by takovou kořist určitě sežrali.

Později ale vědci na vlastní oči pozorovali, jak skupina delfínů napadla mladou sviňuchu a brutálně ji bezdůvodně zabila. Nebylo to ani kvůli potravě, ani kvůli ochraně teritoria.

Vrahové vlastních mláďat

Samci delfínů nezabíjejí jen cizí mláďata, vraždí i svá vlastní. A možná dokonce ještě častěji. Opět je to pravděpodobně kvůli tomu, že nezvládají své sexuální tužby.

Delfíní samice jsou totiž vybavené zvláštním biologickým mechanismem, který se v konečném důsledku obrací proti jejich mláďatům: jakmile mládě zemře, jsou znovu připravené k páření.

Je proto pravděpodobné, že samci zabíjejí mláďata proto, aby tento mechanismus spustili. Některé studie popisují, že k útokům na cizí mláďata dochází ze stejných důvodů – a samci jen nedokážou odlišit mláďata sviňuch od vlastních mláďat.

Jak spí delfín?

Delfíni vyřešili dilema mezi potřebou spánku a nutností neustále se udržovat v bdělosti střídavým odpočinkem vždy jen jedné mozkové hemisféry. Obě poloviny mozku se tak dělí o spánek a bdění.

Napůl spící mozek delfína je schopen plnit poměrně jednoduché úkoly, jako je vyplouvání na hladinu a nádech nebo hlídání okolí. Zvládnou toho ale i víc?

Tým amerických vědců pod vedením Briana Branstettera z National Marine Mammal Foundation odhalil, že delfíni dokážou se spící polovinou mozku plnit po dlouhou dobu i poměrně složité úkoly.

LSD a elektrošoky

Historie výzkumu delfínů sahá do 50. let minulého století, kdy se americký kontroverzní vědec a filozof John Lilly snažil dokázat, jak jsou tato zvířata nesmírně inteligentní.

Zvládnutí komunikace s delfíny považoval Lilly za první zatěžkávací zkoušku pro budoucí možný kontakt s inteligentní mimozemskou civilizací. Pro potřeby svých pokusů jim vrážel do mozku elektrody a podával LSD.

Jak se orientují?

V 60. letech se do výzkumu delfínů zapojila americká armáda, která je chtěla využívat k bojovým akcím na moři – například k vyzvedávání min ze dna oceánu nebo k likvidaci torpéd.

V 70. letech dokonce vzniklo na Havaji centrum pro výzkum života a schopností delfínů, vědci začali pronikat do tajů komunikace těchto zvířat. Studovali, jak se delfíni orientují pomocí odražených ultrazvuků.

Odhalili, že si předávají naučené chování z generace na generaci, a tím vytvářejí jednoduchou zvířecí kulturu.

Kde se cvičí delfíní vojáci

Na světě jsou podle oficiálních informací pouze dvě oceanária, která vychovávají a cvičí delfíny pro vojenské účely. První se nachází v kalifornském San Diegu na západním pobřeží Spojených států a druhé je ve strategickém černomořském přístavu Sevastopol.

Zdejší zařízení se zabývá výcvikem delfínů od roku 1973. Podle kusých informací se výcvik až v posledních letech začal vracet k původním vojenským účelům. Delfíni mají námořnictvu především pomáhat hledat objekty na mořském dně.

Pozná se delfín v zrcadle?

V roce 1998 podnikla Lori Marinová spolu s kolegyní Dianou Reissovou zajímavý pokus. Dvěma delfínům z akvária v newyorském Brooklynu namalovaly na čelo, záda a hřbetní ploutev malé trojúhelníčky a kolečka.

Delfíni Tab a Presley, kteří byli v roli pokusných zvířat, nemohli značky na svém těle vidět. Pak Marinová s Reissovou spustily delfínům do nádrže velké zrcadlo a zvířata se začala okamžitě prohlížet.

Přitom si všimla značek a natáčela se tak, aby si je mohla co nejlépe prohlédnout. Tím delfíni zdárně absolvovali tzv. zrcadlový test – dokázali, že si uvědomují sami sebe. V té době byla stejná reakce známá jen u dvou dalších tvorů – u šimpanze a člověka.

Kolik „slov“ zná delfín

Poměrně brzy začali vědci považovat delfína za druhého nejinteligentnějšího obyvatele naší planety hned po člověku, předhonil tedy i šimpanze. Například víme, že se každý delfín ohlašuje zvláštním zvukem.

Ostatní delfíni imitují tento zvuk, když chtějí daného delfína oslovit, zvuk tak funguje jako jméno. Umějí používat také speciální zvuky, kterými označují žraloky, rybářské lodě nebo jídlo. Další druh pískání zase vydává pouze matka, když se shledá s mládětem.

Zvuky, které neslyšíme

Dobře prostudovaným zvukem jsou takzvané echolokační cvaky. Některé se používají pro lov a krmení. Jiné zase užívají v kombinaci s bzučením k sociálním účelům, například při námluvách.

Když spolu delfíni zápasí, používají výbušné pulzující zvuky a míří hlavami k sobě. Velkou část delfíních zvuků ale člověk vůbec není schopen slyšet. Delfíni totiž vydávají také ultrasonické zvuky, které lze zachytit jen díky speciálním přístrojům.

Povídají si jako lidé

Nejnovější výzkum navíc prokázal, že delfíní jazyk vykazuje konstrukční prvky velmi podobné lidské řeči. Studie provedená na dvou delfínech žijících v zajetí zaznamenala, že jeden druhého nepřerušují.

To dovedlo vědce k závěru, že když jeden „mluví“, druhý poslouchá. Což připomíná konverzaci mezi dvěma inteligentními lidmi.

Skupiny, klany, aliance

Další pozoruhodnou vlastností delfínů je složitá organizace jejich společenství, jaká nemá u jiných zvířat obdobu. Skupinky delfínů vytvářejí klany a ty se mohou sdružovat do složitěji organizovaných aliancí.

Vazby mezi skupinami, klany a aliancemi jsou velmi dynamické a podléhají neustálým změnám.

Umí také inteligentně pracovat s nástroji – když například hledají kořist zahrabanou na dně v písku, chrání si citlivý čenich zvláštním „návlekem“, který si vyrobí z mořské houby.

Jediný skok ke svobodě

Postupem času začali někteří vědci pochybovat, že vodní nádrže zábavních akvaparků a výzkumných pracovišť nabízejí těmto inteligentním tvorům adekvátní životní podmínky.

Voda v nádržích se chemicky upravuje, bazény jsou malé a postrádají podobu jejich typického životního prostředí.

Ve spolupráci s ochránci zvířat vědci zjistili, že v zajetí hyne ročně až 7 % chovaných delfínů, zatímco v přírodě nedosahuje roční úmrtnost delfínů ani 4 %. Jsou tedy delfíni v zajetí nešťastní? Řada vědců tenhle názor odmítá.

Výzkumné centrum National Marine Mammal Foundation v zátoce u kalifornského San Diega je od volného moře odděleno jen nevysokým hrazením. Delfínům by stačil jediný skok, aby se přes bariéru dostali na svobodu. Žádný ze zajatých delfínů to zatím neudělal.

Kdo stresuje defíny?

Výzkum delfínů v zajetí navíc může jejich příbuzným ve volné přírodě pomoci.

Vědci zjišťují, jak delfíni snášejí hluk, znečištění a další nepříznivé vlivy, a mohou pak stanovovat normy, které chrání volně žijící tvory – například vhodnou regulací provozu vojenského i civilního námořnictva.

Delfíni v zajetí se bez problému rozmnožují, takže nejspíš nežijí pod trvalým stresem.