Ani britské velení nevěří, že by se podařilo zachránit více než zlomek jednotek jejich expedičního sboru, momentálně ustupujících před Němci na severu Francie.
Díky podivnému rozkazu Adolfa Hitlera, aby se německé tanky zastavily, se ale přes přístavní město Dunkerk domů vrátí většina mužů. Co za rozhodnutím stálo?
Situace ve Francii je v květnu 1940 již kritická. Navzdory všem očekáváním se Němcům podařilo vrazit do země klín a rozdělit ji na dvě části. Pomocné britské oddíly, Belgičany a část francouzských jednotek nyní Němci vytlačují na sever.
Francouzské velení zcela selhalo, pročež britský ministerský předseda Winston Churchill (1874–1965) pověřuje královské námořnictvo, aby ustupující vojáky z fakticky ztraceného území okamžitě evakuovalo. Akce dostane název Operace Dynamo.
Běh o život
Spojenečtí vojáci se v tu dobu nacházejí několik desítek kilometrů od pobřežního města Dunkerku. Spěchají, neboť ve stejnou dobu se k přístavu blíží i Němci, kteří dobyli již pobřežní Boulogne s Calais. Cestu Spojencům znesnadňují neustálé nálety luftwaffe.
Německou tankovou brigádu však dal Adolf Hitler (1889–1945) překvapivě zastavit a fakticky tím nepříteli ulehčil ústup. Někdy se uvádí, že se vůdce snažil ukázat svoji velkorysost. Tomu ovšem odporuje fakt, že na spojenecké vojáky nadále posílá letouny…
Společné úsilí
Ve skutečnosti Hitler nejspíš uvěřil, že už to mají Spojenci spočítané, a nechtěl v bojích přijít o další tanky, kterých během invaze do Francie již tak ztratil dost. Ustupujícím vojákům se díky tomu podaří k Dunkerku dostat včas.
Odtud je poté během devíti dní odvážejí britské lodě – a nejen válečné, nýbrž i rybářské lodě a další civilní čluny nebo bárky. Zapojí se zkrátka všichni, kdo mohou. Díky společnému úsilí se do Anglie vrátí 338 000 mužů, z toho asi třetinu tvoří Francouzi.
Na bojišti zůstane zhruba 40 000 mužů převážně z francouzských jednotek, které kryly ústup ostatních. Churchill i britská veřejnost nečekanému úspěchu neřeknou jinak než „zázrak v Dunkerku“.
