Metro už je dnes ve větších městech běžným dopravním prostředkem. Některé stanice nejsou jen pouhé šedé tunely, ale krásná umělecká díla. Které z nich vám svým vzhledem doslova vyrazí dech?

Khalid bin al-Valíd (Burjuman Center)

Kde: Dubaj, Spojené arabské emiráty

Otevření: 9. září 2009

O co jde: Metro v Dubaji patří k nejmladším na světě, rozrůstat se začalo teprve nedávno. Zatím jsou v provozu pouze dvě linky s 53 stanicemi v délce 76 km, celkově se plánuje výstavba čtyř linek o délce 318 km.

Stanice Khalid bin al-Valíd patřila k nejdříve otevřeným, v roce 2012 se přejmenovala na Burjuman Center podle místního nákupního centra. V blízkosti stanice se nachází řada významných konzulátů (Kanady, Egypta, Indie nebo Spojeného království).

Dekorace: Na výstavbě se podíleli i čeští skláři a designéři. Dekorativní osvětlení navrhla česká firma Lasvit. Stanici zdobí osm lustrů od designérky Jitky Kamencové-Skuhravé a má název Voda.

Tvoří je ohýbané strukturované sklo, spojené se stylizovaným proudem vody. Ten je rozfázován do dutých, ručně foukaných skleněných kapek. Střídají se zde odstíny modré barvy, aby podtrhly motiv vody, a proměňují tak sklo v téměř živý organismus. Masivní lustry připomínají skleněné medúzy, jejichž žahadla na konci svítí.

Szent Gellért tér

Kde: Budapešť, Maďarsko

Otevření: 28. března 2014

O co jde: Budapešťské metro patří k nejstarším v kontinentální Evropě, do provozu se dostalo už v roce 1896. V současné době jezdí čtyři linky, ta nejstarší se nazývá Földalatti Vasút. Celkově měří 39 km a má 52 stanic.

Jednou z nejkrásnější je stanice s názvem Szent Gellért tér, která se nachází pod stejnojmenným náměstím na pravém břehu Dunaje. Stanice je dlouhá 87 metrů.

Dekorace: Zmodernizovaná zastávka vypadá jako kaleidoskop a připomíná slavné lázně, které se nacházejí hned u východu. Tato zastávka je na lince M4, přičemž její vzhled byl inspirován metrem v Kodani a v Mnichově.

Světlo sem proniká skrze gigantické skleněné průhledy. Bílé geometrické lavice navrhl německý designér Konstantin Grcic.

Solna Centrum

Kde: Stockholm, Švédsko

Otevření: 31. srpna 1975

O co jde: Stockholmské metro tvoří tři linky, na kterých je v provozu sedm tras. První z nich byla otevřena už v roce 1950. Dnes je provozu celkem 100 zastávek.

Svými stanicemi se řadí mezi ty nejkrásnější na světě a je nazýváno nejdelší uměleckou galerií na světě. Stanice metra Solna se nachází přibližně 5 km od centra hlavního města Stockholmu v blízkosti stadionu Friends Arena.

Dekorace: Na první pohled vypadá Solna centrum jako podzemní jeskyně, v 70. letech ji vytvořili Anders Aberg a Karl-Olov Bjor. Stěny a strop jsou nabarveny na tmavě červenou barvu, která tak vypadá jako zářící láva nebo peklo.

T-Centralen

Kde: Stockholm, Švédsko

Otevření: 24. listopadu 1957

O co jde: Stanice se nachází v centru města, kde se protínají všechny tři linky podzemního systému. Patří tak k nejrušnějším zastávkám a je propojená podchodem pro chodce se stockholmským hlavním nádražím.

Ve stanici se nacházejí dvě oddělená nástupiště, které spojují dlouhé eskalátory v mezipatře. Horní úroveň se nachází 8,5 metru pod zemí, zatímco spodní patro je 14 metrů pod zemí.

Dekorace: Drsné zdi pokrývají obrazy finského umělce Per Olofa Ulvedta, který vykreslil návrhy v krásném odstínu modré, aby nabídl cestujícím pocit klidu v dnešní hektické době.

Kamenný strop pomalovaný bílou a modrou barvou a připomíná římské vavřínové věnce.

Komsomolskaja

Kde: Moskva, Rusko

Otevření: 15. května 1935

O co jde: Moskevské metro tvoří síť dvanácti většinou podzemních linek metra. Je základní páteří celé dopravy ve městě, po Tokiu druhé nejvytíženější na světě. Celý systém měří 333,4 km a má 200 stanic.

Většina z nich je obložena dekorativními kameny, jako je mramor či žula, prostupy zase často zbaví mozaiky či reliéfy. Jedna z nejkrásnějších se nachází na lince Sokolničeskaja a jmenuje se Komsomolskaja.

Dekorace: Autorem stanice je Alexej Šušev, projekt vypracoval D. N. Čečulin a je to jedna z nejhonosněji vyzdobených stanic ruského metra. Podlaha je vykládána několika druhy žuly, obklad stěn tvoří růžový karský mramor.

Atypické jsou i obvodové balkony, spojené s přechody pro pasažéry. Nástupiště dělí od centrální haly 68 sloupů z bílého mramoru.

Strop tvoří žlutobílý štuková výzdoba s osmi monumentálními mozaikami, zobrazující klíčové události a osobnosti ruských dějin. Celou scénu osvětlují obrovské bronzové lustry.

Westfriedhof

Kde: Mnichov, Německo

Otevření: 23. října 1998

O co jde: Metro v Mnichově tvoří základ městské hromadné dopravy.

Poprvé se rozjelo v roce 1971, a to i díky přípravám na XX. letní olympijské hry v roce 1972. Délka jeho linek přesahuje 100 km, přičemž za rok je schopno přepravit 384 milionů cestujících.

Dekorace: Stanice se dostala do učebnic architektury díky strohým betonovým zdem a jednoduchému osvětlení. Estetický vzhled má na svědomí výtvarník a architekt Alexander von Branca. Prošla několika rekonstrukcemi.

Nejvíce se ale proslavilo v roce 2001, kdy sem bylo instalováno 11 lamp designéra Ingo Maurera. Ty mají v průměru 3,8 metru a svítí v modré, červené a žluté barvě.

Staroměstská

Kde: Praha, Česká republika

Otevření: 12. srpna 1978

O co jde: První návrh pražského metra představil už v roce 1898 pražský obchodník Ladislav Rott, svého zrodu se dočkalo až o několik desetiletí později.

Slavnostního otevření prvního úseku se dočkalo 9. května 1974, jednalo se o úsek mezi Florencí a Kačerovem. Pražské metro je součástí městské hromadné dopravy, jedná se o tzv. „těžké“ metro sovětského typu.

Dohromady tvoří jeho síť 65,2 km s celkem 61 stanicemi. Trasa A, kde leží i stanice Staroměstská, se v mnoha žebříčcích objevuje na předních místech.

Dekorace: Stanice Staroměstská je trojlodní ražená stanice se zkráceným středním tunelem a osmi páry prostupů na nástupiště. Nachází se 28 metrů pod povrchem.

Jeho povrch tvoří bílý kámen, v prostoru nástupiště převažují červené a zlaté hliníkové eloxované výlisky. Vestibulu dominuje mozaika, která připomíná události Vítězného února 1948 na Staroměstském náměstí. Jejím autorem je akademický malíř Martin Sladký.

City Hall

Kde: New York, Spojené státy americké

Otevření: 27. října 1904

O co jde: Stavba konečné stanice na Dolním Manhattanu započala už v březnu 1900 poblíž radnice podle návrhu renomované architektonické firmy Heins & LaFarge. Hotovou stanici slavnostně otvíral starosta Robert van Wyck.

Zastávka ovšem nikdy neměla důležitou roli, a proto byla posledního prosince 1945 zavřena. I přesto je dnes možné se do stanice podívat a obdivovat její krásy, a to s průvodcem newyorského muzea dopravy. Prohlídky se konají 16x ročně.

Dekorace: Stanice vyniká hlavně vysokými kachlovými stropy od designéra Rafaela Guastavina. Na nástupiště proniká světlo díky broušeným skleněným dlaždicím.

Kvůli zakřivenému nástupišti mohly ve stanici zastavit pouze vozy, které se otevíraly na konci, a ne uprostřed, jak je obvyklé.

Toledo

Kde: Neapol, Itálie

Otevření: 17. září 2012

O co jde: Neapolské metro se skládá ze dvou linek a 26 stanic. Stanice Toledo je jedna z posledních otevřených stanic. Navrhl ji v roce 2004 španělský architekt Oscar Tusquets Blanca.

V roce 2009 byly dokončeny hlavní stavební práce, spuštění se stanice dočkala až v roce 2012. Leží 50 metrů pod povrchem.

Dekorace: Celá stanice připomíná díky modré barvě podmořský svět. Při stoupání na povrch do centra Quartieri Spagnoli mají lidé pocit, jako by plavali na mořské hladině.

Může za to i 38 metrů dlouhý vír, který září podle intenzity denního světla. Celý vestibul je navíc obložen mozaikou Bisazza, která trochu připomíná sněžení.

Art et Metiers

Kde: Paříž, Francie

Otevření: 19. října 1904

O co jde: Podzemní dráha v Paříži patří mezi ty nejrozsáhlejší, má 16 linek o celkové délce 220 km. Metro bylo otevřeno na počest Světové výstavy v roce 1900, kterou Paříž v té době pořádala. Denně přepraví kolem 4,5 milionu cestujících.

Dekorace: Za zmínku stojí především stanice Art et Metiers.

Dnešní podobu navrhl belgický umělec Francois Schuiten, který ji v roce 1994 ozdobil kulatými okny obalenými měděnými pláty – vytvořil tak jakousi iluzi ponorky, která se objevuje ve Verneově románu Dvacet tisíc mil pod mořem.

Renovace proběhla u příležitosti 200. výročí založení školy. V přestupní chodbě se dodnes nachází unikátní eskalátor s dřevěnými schody.