„Byl to nejchytřejší člověk na světě,“ je přesvědčen současný americký historik Daniel Yergin. Podobnými superlativy označují Johna von Neumanna i mnozí další odborníci.
Pozdější průkopník nejen matematiky, kvantové fyziky a informatiky se narodil roku 1903 v Budapešti. V pouhých šesti letech umí zpaměti dělit osmicifernými čísly a plynně konverzovat s otcem ve starořečtině.
Učitelé prchají
Od 12 let se malému Jánosovi (1903–1957, jméno na Johna si změní až v Americe) věnuje profesor matematiky z budapešťské univerzity, v 17 už mladík publikuje první vědeckou práci.
V roce 1925 pak Neumann odjíždí studovat chemii na univerzitu do Berlína, kam později nastoupí i jako vůbec nejmladší asistující docent v historii.
Ve stejnou dobu se začíná zajímat o kvantovou teorii a teorii neuronových sítí. Na začátku 30. let pak i kvůli sílícímu antisemitismu v Evropě natrvalo přesídlí do USA.
Strůjce bomby
Navzdory mimořádnému akademickému nadání není Neumann žádný upjatý škarohlíd.
„Na večírcích s oblibou vyprávěl vtipy, recitoval choulostivé verše v různých jazycích a jedl tak vydatně, že jeho manželka o něm jednou prohlásila, že počítá všechno kromě kalorií,“ píše současný americký novinář Walter Isaacson.
Koncem 30. let Neumann začíná zkoumat modelování rázových vln při explozi, díky čemuž se v roce 1943 dostane k utajenému projektu Manhattan, tedy vývoji jaderné bomby.
S kolegy, mezi které patří i Albert Einstein (1879–1955), s nímž se zná již z působení na Princetonu, se snaží zkonstruovat bombu, která by namísto vzácného uranu-235 využívala plutonium-239. K tomu je ale potřeba vyřešit ohromné množství rovnic, což Neumanna přivede k vysokorychlostním počítačům.
Cesta k počítačům
„Vždy se přiřítil, popsal celou tabuli a v 99 procentech případů se ukázalo, že jeho odhady výsledků jsou naprosto přesné – fantastické,“ vzpomínala na spolupráci s Neumannem kolegyně Grace Hopperová (1906–1992).
Maďarský génius navíc přijde se zcela novou koncepcí, jak mají počítače operovat. Základem je rozdělení stroje na několik částí, přičemž každá má svou úlohu, které se vykonávají postupně. Na tomto základě, známém jako Von Neumannovo schéma, fungují počítače dodnes.
(Zdroj: HISTORY revue)