Některé vypadají, jako by je někdo rozsekl sekyrou, jiné se naopak dochovaly vcelku včetně přesně padnoucí poklice. K čemu sloužily obří nádoby na laoské Planině džbánů, je dodnes záhadou.

Přes náhorní plošinu na severu Laosu v dávné minulosti migrovaly mnohé národy. Zůstaly zde po nich stovky obřích kamenných džbánů, jejichž stáří archeologové odhadují přinejmenším na 2000 let.

Ten největší váží přes šest tun a je vysoký přibližně tři metry. Část vědců se domnívá, že nádoby, vyrobené z pískovce, vápence či žuly, sloužily lidem jako zásobníky na vodu nebo jako sýpky.

Jiní odborníci v nich naopak vidí nástroje takzvaného druhotného pohřbívání. Při něm jsou nebožtíci provizorně pohřbeni a po nějaké době definitivně pochováni do země. „Džbány mohly sloužit v první fázi k dočasnému uložení.

Mrtvý v nich de facto zkvasil, rozložil se, a jeho ostatky pak byly pohřbeny,“ upřesňuje současný etnolog Miroslav Nožina.

Zdejší obyvatelé nesdílejí ani jednu z těchto teorií. Věří legendě, že obří džbány vznikly kvůli výrobě rýžového vína, a to na rozkaz místního krále, který ze země vyhnal čínské nájezdníky.

Puma každých osm minut

Ať už je pravda jakákoli, většina nádob se dochovala ve výborném stavu. I to je vzhledem k podnebí v Laosu – střídají se zde období dešťů a sucha – tak trochu záhadou.

A pokladům na Planině džbánů, která je dnes pod ochranou UNESCO, výrazně neublížila ani válka ve Vietnamu (v letech 1955–1975).

Celý region totiž kvůli přesunům vietnamských komunistických partyzánů vydatně bombardovali Američané. Podle pamětníků sem po dobu devíti let dopadala jedna puma každých osm minut a některé z nich nevybuchly. Proto je bezpečnější obdivovat Planinu džbánů ve společnosti průvodce…

(Zdroj: HISTORY revue)