Noční tmou se nese hlasité klení. Arthur Wellesley, vévoda z Wellingtonu, s britskými vojáky netrpělivě čeká na španělské spojence. Ti ale stále nepřicházejí.
Naštvaný Wellington (1769–1852) proto vsedne na koně a odcválá ke stanu generála Gregoria Garcii de la Cuesty (1741–1811). „Proboha, vždyť on spí!“ vykřikne, když vstoupí dovnitř.
Stařičký španělský vojevůdce totiž trpí senilitou a zapomene, že má svést bitvu! „Nevadí, budeme bojovat nazítří,“ prohlásí Cuesta blahosklonně.
Je to přitom on, kdo má být během napoleonských válek zodpovědný za osvobození Pyrenejského poloostrova od Francouzů. Svým počínáním v bitvě u Talavery si ovšem roku 1809 vyslouží nelichotivé přirovnání k Donu Quijotovi.
Zběsilý ústup
Nešťastný vévoda z Wellingtonu padne na kolena a sepne ruce. „Generále, snažně vás prosím, zaujměte pozice za řekou,“ naléhá na Cuestu . Ten dostál svému slovu a střetnutí o den odložil. Do boje se vrhnul až 27. července.
Aniž čeká na britské spojence, vyráží s armádou pronásledovat Francouze. Těm ovšem mezitím dorazily posily.
Španělé se tak ocitají proti dvakrát tak velké armádě. Cuesta proto vojsko zběsile obrátí a ustoupí s ním k řece Tajo. Tu ovšem z neznámého důvodu odmítá překročit a připojit se k Britům. Teprve když před ním padne Wellington na kolena, uráčí se tok přebrodit.
Vezmou nohy na ramena
„Zrada! Zrada!“ křičí španělští vojáci a houfně odhazují zbraně. Bitvu u města Talavera de la Reina v srdci Pyrenejského poloostrova odstartují Francouzi sprškou několika málo střel. Cuesta na ni odpoví mohutnou kanonádou.
Muže v přední linii ale hluk a kouř z vlastních děl tak vyděsí, že upustí zbraně a dají se na útěk. Celkem dezertuje 2000 Španělů.
Uhoří zaživa
Potlučený Cuesta se s námahou zvedá ze země. Jen co se opráší, ihned zavelí k dalšímu útoku. Podle ohromených Britů si Španělé počínají jako „poslední armáda středověku vrhající se do boje proti francouzské revoluci“. Výsledky jsou každopádně katastrofální.
Mohutná dělostřelba navíc zapálí vyprahlou trávu a řada raněných španělských vojáků skončí upálená zaživa. Následujícího dne tak proti Francouzům stojí prakticky už jen osamocení Britové. Ti i přes obří ztráty dovedou bizarní bitvu k remíze.
(Zdroj: HISTORY revue)