Od malička lumpačí. A čím je starší, tím větší problémy s ním jsou. V 15 letech Emil Artur Pitterman, jak zní jeho pravé jméno, utíká z domova ke kočovnému divadlu.

Otec, vážený notář z Vlašimi, ho však vypátrá a nezvedeného syna pošle na pozorování do ústavu pro duševně choré.

Nepomůže to, drsná „výchovná metoda“ se mine účinkem. Zhruba o rok později se mladý bouřlivák s rodinou definitivně rozchází. Zamíří do Prahy a rychle se skamarádí s místní uměleckou bohémou. Hašek se stává jeho nerozlučným kumpánem.

Od roku 1904 Longen (1885–1936) studuje malířství na pražské AVU. Na divadlo ale nezanevřel. Brzy začíná vystupovat v kabaretu U Labutě Na Poříčí, a to pod pseudonymem Longen.

Vystupuje v cirkuse

Studia nedokončí. Kvůli opakovaným kázeňským přestupkům je Longen v roce 1908 z AVU vyloučen. Těžkou hlavu si z toho nedělá, rozjede se po Evropě. Rok stráví v Paříži, kde poznává moderní umění a jako žonglér vystupuje v cirkuse.

Po návratu do Prahy se malování věnuje již jen okrajově a soustředí se na divadlo a film.

Longen projde několika kabarety, ale v žádném není spokojen. S manželkou Polyxenou (1891–1928), uznávanou herečkou, proto zakládají vlastní kočovnou společnost. Jezdí s ní po českém venkově a občas s nimi vystupuje i Hašek.

Stvoří krále komiků

Nedokážou si na sebe vydělat, Longen musí kočovný kabaret po čase rozpustit. Podle současného publicisty Davida Hertla žije „ze dne na den, v neustálých dluzích, bez stálých příjmů, v mizerných podnájmech“. Za první světové války neúspěšně hledá štěstí v Německu i jinde v Evropě.

V roce 1920 zakládá v Praze divadlo pojmenované Revoluční scéna. Napřesrok na jeho prknech uvede první dramatizaci Švejka. Haška párkrát navštíví v Lipnici a společně vymýšlejí satirické skeče.

Po roce 1923 Longen úzce spolupracuje s Vlastou Burianem (1891–1962).

Vymyslí mu přezdívku „král komiků“ a napíše pro něj řadu frašek šitých přímo na tělo, které se později dočkají úspěšných filmových adaptací. Jeho život se trochu zklidní, ovšem dlouholeté nezřízené pití si vybírá svou daň.

Na jaře 1936 Longenovi praskne žaludeční vřed a za velkých bolestí umírá v benešovské nemocnici.

(Zdroj: HISTORY revue)