Někdo je má rád, někomu nechutnají. Jsou lidé, kteří je nejedli nikdy, nebo jen jako součást pikantních rybích oček, jiní se s nimi setkali až na dovolené ve Středomoří.

Přitom když se začteme do starých kuchařek, zjistíme, že se dříve běžně používaly. Třeba Jindřich Vaňha, majitel proslulé Rybí restaurace, která sídlila na Václavském náměstí, ve své knize Rybí kuchyně mimo jiné píše:

…Dobré kapary mají příjemnou nakyslou chuť a vůni, jsou tmavě zelené s malými červenavými skvrnkami a jsou pevně uzavřeny.

A stěžuje si, že do obchodů přicházejí i falšované, ke kterým se přidává měď, aby byly pěkně zelené, a jsou to poupata úplně jiných rostlin, nejčastěji petrklíče a blatouchu nebo řeřichy.

Inu, ono nikdy nešlo o nejlevnější pochoutku. Do svých jídel kapary hojně přidávala i Magdalena Dobromila Rettigová a nazývala je kaprlata. Ta už se nebránila radám, jak je nahradit. Nejčastěji je přidávala k rybám, na obložené mísy a do smetanových omáček.

Kde se vlastně berou?

Jde o poupata květů kapary trnité. Tenhle keř roste především v arabských zemích, ve Středomoří a pěstuje se i ve Francii, zejména v Provence. Daří se mu na skalách, ale vyrůstá i na zdech starobylých městeček.

Jedině tam také můžete obdivovat nádherné květy, protože v místech, kde se keř pěstuje kvůli zeleným poupatům, se samozřejmě nesmí nechat vykvést.

Syrová poupata by vás ovšem zklamala. Vůbec nejsou dobrá. Svou lahodnou chuť získávají až dalším zpracováním, tedy naložením do soli nebo do octového nálevu.

Kde je použít?

Přidávají se do jídel řecké, španělské, italské a francouzské kuchyně. Jako vodítko nám může sloužit to, že se hodí všude, kam bychom dali olivy. Ostatně právě s nimi se skvěle snášejí. Využijeme je v salátech, na jednohubkách a chlebíčcích, dávají se do majonéz.

Nejsou všechny stejné

Existuje i rozdělení podle velikosti. Nejmenší a nechutnější prý jsou nonpareilles, které nejsou větší než 7 milimetrů. Za nimi následují surfines, cappucines, capotes, fines a největší jsou grossos, které mají víc než 13 milimetrů.