Věčně hladoví vojáci mu za jídlo občas „zaplatí“ knoflíkem z uniformy. Hostinskému ze Stříbrné Hory ve Slezsku to ale nevadí.
Ví, že jeho zákazníci svůj dluh hned zítra vyrovnají. Ve zdejší pevnosti totiž vládne tuhá kázeň a vojáky by za neupravenost čekal tvrdý trest!
Pruský král Fridrich Veliký (1712–1786) ve 40. letech 18. století připraví Rakousko o velkou část Slezska. K obraně nově získaného území přikáže v roce 1765 vybudovat v jižní části Sovích hor u městečka Stříbrná Hora mohutnou pevnost.
Rozlehlý komplex s mohutným středem a několika bastiony bude dokončen o 12 let později a do jeho prostor se vejde až 2500 vojáků.
Trápí je nejen vítr
Sloužit na jedné z největších pevností v Evropě není žádný med. Pruské posádce zde znepříjemňují život časté větrné poryvy, epidemie tyfu, ale hlavně vskutku tuhá kázeň. Vojáci musejí počítat s trestem i za sebemenší prohřešek.
Například za chybějící knoflík na uniformě bývá viník posazen „na trestnou kozu a na nohy mu přivážou závaží“, jak líčí tento způsob mučení současná publicistka Kateřina Havlíková.
Napoleon o ni příliš nestál
Rakušané Stříbrnou Horu dobývat nebudou. Bojovým křtem pevnost projde v roce 1807, kdy ji oblehne francouzské vojsko. Válčit se o ni však bude jen pár týdnů, protože Napoleon Bonaparte (1769–1821) v červenci téhož roku uzavírá s Pruskem mír.
V dalších letech se válka Stříbrné Hoře vyhýbá. Pruské úřady uvažují o jejím uzavření, k čemuž ale kvůli odporu zdejších obyvatel nedojde.
Poslední bojová pohotovost je v pevnosti vyhlášena za prusko-rakouské války v roce 1866. Napřesrok odtud všichni vojáci odejdou a armáda začíná opuštěné prostory využívat k testování nových dělostřeleckých zbraní a munice.
Koncem 19. století Stříbrné Hoře opět hrozí zrušení. Místo toho ale projde nezbytnými opravami a skupina podnikatelů ji otevře turistům. Oblíbeným cílem výletníků zůstává unikátní pevnost i v současnosti.
(Zdroj: HISTORY revue)