Pro jeho oblíbenost se mu občas říká „světec celého světa“. Je patronem zamilovaných, cestujících i těch, kteří hledají ztracené věci. I když má přídomek z Padovy, svatý Antonín se narodil v portugalském Lisabonu.
V průběhu života však tento františkánský mnich strávil řadu let na Apeninském poloostrově a v jižní Francii. Křesťanům jde příkladem a díky svému charismatu a mimořádnému řečnickému nadání prosluje jako „kladivo na kacíře“.
Lisabon si slavného rodáka dodnes nesmírně považuje. Každoročně 12. a 13. června pořádá oslavy sv. Antonína.
Dohazovač manželů
Je nejstarším a nejdůležitějším katolickým kostelem v hlavním městě Portugalska. V lisabonské katedrále z 12. století bývá dopoledne 12. června oddáno 16 zasnoubených párů.
Ty vybírají místní radní a jde o dvojice, které by si tak krásný a nákladný obřad samy nikdy nemohly dovolit. Počátky této tradice spadají do konce 50. let minulého století a v současnosti patří „svatby sv. Antonína“ k nejsledovanějším událostem celých oslav…
Rybí inspirace
Podle legendy svatý Antonín (1195–1231) jednou přišel kázat do italského Rimini. Zdejší lidé ho však okatě přehlíželi.
Zaskočený mnich si postěžoval rybám, které naopak jeho slovům naslouchaly s velkým zájmem a hezky se seřadily od největších po nejmenší na vodní hladině.
Obyvatele města tato scéna zaujala natolik, že sami začali o Antonínových myšlenkách přemýšlet a přijali je za své… Není divu, že 12. červen bývá v Lisabonu někdy označován také jako svátek sardinek.
Právě ty se totiž dají koupit na každém rohu v mnoha úpravách. Nejčastěji se servírují na křupavém chlebu, aby je lidé mohli pomalu jíst během nekonečného bloumání ulicemi.
Tančí až do rána
Vrchol celých oslav přichází 12. června po setmění. „Hlavní třídou Svobody procházejí alegorické průvody, na kterých soutěží jednotlivé lisabonské čtvrti,“ upřesňuje současný publicista David Koubek.
V ulicích metropole se tančí a zpívá až do svítání. Na 13. června je v Lisabonu vyhlášen státní svátek. V den výročí Antonínovy smrti pokračují oslavy v komornějším duchu.
Lidé navštěvují mše a rádi si kupují posvěcený chléb, přičemž veškerý výtěžek z jeho prodeje putuje na charitu.
(Zdroj: HISTORY revue)