Jakub Krčín je nejen chytrý, ale i nesmírně podnikavý. Jakožto hospodářský správce obrovského dominia Rožmberků má navíc velký vliv. Zakládá pivovary, mlýny, dvory, ovčíny a samozřejmě rybníky. Při jejich budování jde však přes mrtvoly!
Počátky rybníkářství v Čechách se ztrácejí v mlze. Chybějí přímé důkazy, zůstávají jen různé hypotézy. Skutečné rybníky začnou zakládat až v průběhu 11. století církevní řády při svých klášterech.
Důvod je prostý: obliba ryb jakožto postního jídla totiž roste. Vždyť sám papež Řehoř VII. (asi 1020–1085) v jednom ze svých listů píše: „Postní jídlo rybí jest nadevše vhodné.“
Velký potenciál
Vůbec největšího rozmachu dosáhne české rybníkářství v 16. století. V jižních Čechách se o to zaslouží Rožmberkové, kteří si uvědomí finanční potenciál, který toto relativně nové odvětví skýtá.
Stavbou vodních děl pověří Josefa Štěpánka Netolického (asi 1460–1538), který v následujících letech vybuduje několik rybníků, zejména pak Horusický a Opatovický na Táborsku a Jindřichohradecku.
„Jen na třeboňském panství zanechal svým nástupcům 9 velkých a 37 malých rybníků,“ vypočítává současný spisovatel Petr Liebscher.
Do vyčerpání
Chov ryb podporuje ve velkém Vilém z Rožmberka (1535–1592), který roku 1569 povolá na své panství Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan (1535–1604). Už dva roky nato ho pověří výstavbou dalších rybníků.
Krčín se projeví jako schopný a nesmírně horlivý stavitel. Své dělníky ale nechává pracovat až do úmoru. Jen při stavbě Naděje u Lomnice nad Lužnicí umírá sedm lidí: tři se utopí, tři podlehnou vyčerpání a jednoho zavalí kamení.
Přesto se Krčínovy výsledky Rožmberkovi zamlouvají natolik, že mu v roce 1584 zadá největší projekt – výstavbu rybníka Rožmberk. Do práce je tehdy povoláno více než 800 mužů, a to nejen dělníků, ale i poddaných z okolních vsí.
Dřou se v bahně den za dnem, jen s lopatami, krumpáči a dřevěnými kolečky. Výsledek však bere dech: hráz je dlouhá přes dva kilometry. Žádný jiný rybník se podobnými rozměry pochlubit nemůže.
