„Neudělal jsem to schválně, byla to nešťastná náhoda,“ hájí se muž a zoufale rozhazuje rukama. Není mu to nic platné, jeho provinění je příliš velké. Před ním leží bezvládné tělo zvířete. Zabil kočku! A nejvyššímu trestu za to neunikne.
Jsou vznešené, chlupaté… a ve starém Egyptě také posvátné. Zhruba od roku 1000 př. n. l. jsou totiž považovány za vtělení některých božstev, zvláště bohyně Bastet, a ve velkém se chovají v chrámových kočičincích.
Bastet je bohyní plodnosti, mateřství i krásy a Egypťané ji uctívají jako ochránkyni koček i lidí, kteří se o ně starají. Zobrazována bývala původně jako lvice, postupně získává podobu štíhlé ženy s kočičí hlavou a s dlouhýma špičatýma ušima.
Ať se proto někdo opováží na tyto domestikované šelmy vztáhnout ruku! Ať už úmyslně, či neúmyslně, za zabití kočky viníka čeká poprava!
Bojí se trestu
„Naše drahá kočička,“ rozvzlyká se jedna postarší Egypťanka, když ráno najde nehybnou mrtvolku své kočky, kterou s láskou chovala jako domácího mazlíčka.
Nedá se nic dělat, nejen ona, ale i celá její rodina a všichni ostatní obyvatelé domu si musejí vyholit obočí na výraz hlubokého smutku, který je zasáhl.
Nesmí na ně navíc ani trochu padnout stín podezření, že by snad mohli mít s úmrtím zvířete cokoliv společného. Proto i Egypťané, kteří kdekoliv najdou cizí mrtvou kočku, musejí začít truchlit, aby na nich neulpěla vina za její konec.
Morbidní obchod
Nedávná analýza nalezených kočičích mumií přináší šokující zjištění – mnoho z těchto zvířat zemřelo v mladém věku a zajisté lidským přičiněním. „Častou příčinou smrti bylo vychýlení krčních obratlů, k němuž dochází při násilném vytočení hlavy zvířete.
Těmto kočkám někdo zlomil vaz,“ vysvětluje současný egyptolog Jaromír Málek. Jiné jsou zase uškrceny. Jak se to mohlo stát? Za smrt mnoha koček mohou ve starém Egyptě kněží. Právě oni totiž jako jediní smějí porušit zákon a kočku zabít. A často tak činí.
Mumifikovaná zvířata pak nabízejí dychtivým poutníkům a zbožným návštěvníkům jako levnou náhražku za bronzové sošky bohyně Bastet.