Staří Řekové používají při praní prádla v městských prádelnách čpavek. Získávají ho z moči. Proto před každým takovým zařízením stojí připravené sudy pro zákazníky, kteří si do nich mohou bez výčitek ulevit…

 „Pračka se zavře a dva lidé pravidelně pohybují pákou, a sice sem a tam, z pravé strany doleva.

Točení probíhá nepřetržitě přesně po dobu deseti minut,“ praví návod na použití jedné mechanické pračky.

Pokusy nahradit necky a valchy nějakým účinnějším zařízením se objevují již od konce 17. století.

Jak už z výše citovaného návodu ale vyplývá, stále lidé musejí při praní prádla vynakládat poměrně dost síly a k uvedení praček do provozu je jich zapotřebí hned několik.

Sporný patent

Americký inženýr Alva John Fisher (1862–1947) přichází se strojem Thor, který je již poháněn elektřinou. Jeho prvenství v případě vynálezu první elektrické pračky bývá ale zpochybňováno.

Údajně již dříve se v Americe objevil patent na podobné zařízení. Každopádně teprve Thor se nesmazatelně zapisuje do historie, i když nejde na odbyt tolik, jak by si Fisher přál. Lidé jsou nedůvěřiví a stále ještě raději drhnou prádlo na valchách.

V roce 1928 se v USA ale už prodává 913 000 kusů elektrických praček. Jejich rozmach zbrzdí „velká hospodářská krize“.