Dostal prestižní zakázku od jednoho z polských biskupů, ale najednou zmizel. Aniž by někomu něco řekl, opustil Veit Stoss Krakov. Mohla za to jeho svárlivá povaha?

Někdy v roce 1477 přijíždí do Krakova německý sochař, grafik a malíř Veit Stoss (asi 1448–1533).

Přilákala ho sem životní zakázka – pro kostel Nanebevzetí Panny Marie na hlavním krakovském náměstí má vyrobit 13 metrů vysoký dřevěný oltář, jehož ústřední scéna bude zobrazovat smrt Panny Marie. Stoss na tomto pozdně gotickém skvostu bude pracovat dlouhých 12 let.

Naletěl podvodníkovi

O to větší záhadou je, proč Stoss v roce 1496 Krakov náhle opouští a zamíří do Norimberku. Je prudké povahy a údajně měl napadnout jistého duchovního. Stejně tak ale mohla být důvodem vážná nemoc jeho ženy, který si přála zemřít v rodném městě.

Ať tak, či onak, v Krakově se stal ze Stosse bohatý muž, a to i díky poskytování půjček s vysokým úrokem. Doslova ho fascinuje, jak peníze dokážou vydělat peníze a služby tohoto druhu proto začíná nabízet i v Norimberku.

„Je to velmi výhodná investice,“ poradí mu v roce 1503 jistý kupec Jakub Boner, aby vložil peníze do transakcí jeho známého Hanse Startzedela. Stoss neodolá a… Ten bídák! Startzedel se z Norimberku vypařil i s jeho penězi! Uznávaný umělec se stal obětí podvodu.

Trestu smrti unikne

„Je to tvoje vina!“ oboří se Stoss na Bonera, který celou transakci dojednal. Chybí mu však důkaz, a tak vyrobí falešnou směnku. Ta má dokazovat, že si od něj Boner půjčil peníze pro uprchlého Startzedela.

Celá kauza skončí u soudu, před nímž se kupec brání, že žádný doklad o přijatých penězích nikdy nevystavil. Stoss zpanikaří. Když se dozví, že mu za padělání směnky hrozí trest smrti, schová se v klášteře nedaleko města.

Snaží se s Bonerem dohodnout a písemně se mu dozná, že doklad zfalšoval. Je vidět, že se nepoučil… Boner se znovu obrací na soud a Stoss se po výslechu na mučidlech ke všemu přiznává. Městská rada Norimberku je na vážkách.

Pochopila, že byl umělec podveden, stejně tak je ale nepřípustné, aby se hájil zfalšovanou směnkou. Nakonec se rozhodne pro kompromis: v prosinci 1503 kat Stossovi za trest vypálí na tváře cejch hanby.