Král se tváří vznešeně, ale potají skřípe zuby. Historický dokument, jehož platnost právě stvrzuje přiložením své pečeti, mu nadiktovali vzbouřenci z řad vysoké šlechty, kteří o pár dní dříve obsadili Londýn.
Anglie v roce 1199 truchlí i oslavuje současně. Tento svět právě opustil chrabrý král Richard Lví srdce (*1157), ale země vzápětí získává nového panovníka.
Stává se jím Richardův mladší bratr Jan Bezzemek (1166–1216), který původně vůbec k trůnu směřovat neměl a předurčena mu byla církevní kariéra.
Svým způsobem vládnutí, vyhlášením nových daní i vojenskými neúspěchy ve Francii ale od počátku popuzuje představitele nejmocnějších anglických šlechtických rodů.
Pohár jejich trpělivosti přetéká v červnu 1215. Se svými vojsky vstupují do Londýna a donutí panovníka podepsat listinu, která omezuje královy pravomoci.
Klíčový dokument anglické historie se ještě bude upravovat, ale už nyní se stává základem rodícího se slavného anglosaského práva.
Sporná klauzule
Na louce Runnymede na břehu Temže nedaleko hradu Windsor se 15. června 1215 po pětidenním vyjednávání uskuteční historický akt, při němž panovník svou pečetí potvrzuje platnost dokumentu zvaného Articles of the Barons.
Ten zavazuje krále respektovat zákony, je psán latinsky a obsahově vychází z Listiny svobod, vydané už roku 1100 Jindřichem I. (asi 1068–1135). Jablkem sváru se stává článek 61, tedy bezpečnostní klauzule.
Předpokládá zřízení výboru 25 baronů s právem zrušit královo rozhodnutí, ale v pozdějších verzích listiny už se neobjeví.
Celý dokument později vstoupí do dějin pod jménem Magna Charta libertatum neboli Velká listina svobod, tento název se však začne používat až pro upravenou verzi z roku 1225. Listina v mnohém předběhne svou dobu a jednou se stane základem i pro vypracování Ústavy Spojených států amerických.
