Zatím nemáme prostředky k tomu, abychom se vydávali do dalekých vesmírných končin. Proto posíláme za sebe na výzvědy průzkumné sondy. Nejvzdálenější z nich už urazila 25 miliard kilometrů! A dobrodružství (zatím) nekončí…
Do vínku dostane příznačné jméno Voyager (doslova Cestovatel) a označení 1. Má totiž ještě jednovaječné dvojče dvojku.
Obě sondy tvoří desetiboké tělo, doplněné parabolickou anténou pro komunikaci s pozemními teleskopy, a tři výklopné tyče s kamerami a měřícími přístroji.
A obě dvě si vezou na palubě speciální pozlacený měděný disk navržený popularizátorem astronomie Carlem Saganem (1934–1996).
Pokud náhodou někdo v dalekém kosmu sondu a disk objeví, může si přehrát pozdravy v 55 jazycích, 35 zvuků, 27 záznamů hudby a 115 obrázků zachycujících život na Zemi.
Ta pravá chvíle
Hlavní úkolem obou Voyagerů je prozkoumat planety Sluneční soustavy. Kvůli technickým problémů odstartuje Voyager 1 nakonec až 16 dní po Voyageru 2, tedy 5. září 1977, a hned se vydá v jeho stopách.
Zatímco však dvojka podle plánů postupně zavítá k Jupiteru, Saturnu, Uranu i Neptunu, s jedničkou to dopadne jinak!
Ještě než stihne za pomoci Jupiterovy gravitace přeskočit k prstencové planetě, hlásí dřívější sonda Pioneer 11 zajímavé objevy na Saturnově měsíci Titanu. A astronomové se rozhodnou poslat Voayger 1 tam!
Vzhůru ke hvězdám!
Co ona změna trasy znamená? Těsný průlet kolem Titanu sondu mocnou gravitační hrou vyhodí z roviny ekliptiky, po níž planety obíhají kolem Slunce. Žádné další už tedy nenavštíví, ovšem rychle se žene za novými cíli.
Dne 17. února 1998 předstihne rekord Pioneera 10, který odstartoval o 4 roky dříve, a stává se nejvzdálenějším pozemským tělesem! A 25. srpna 2012 také jako první překročí heliopauzu, hranici heliosféry, oblasti slunečního vlivu.
Když přístroje jasně ukazují, že vládu přebírají kosmické paprsky a mezihvězdná hmota, je to jasné – Voyager 1 opustil Sluneční soustavu a míří do neznáma!
Přesněji směr ukazuje k hvězdě Gliese 445 v souhvězdí Žirafy. Se svou rychlostí přes 61 000 km/h by k ní mohl poselství o Zemi dovézt za 40 000 let.
Vydrž nám co nejdéle!
Jak to všechno dopadne, už se však žádní lidé nedozví. Nejenže komunikace se sondou je vzhledem k přibývající zválenosti stále těžší, také jí postupně dochází energie potřebná k práci.
Elektřinu si oba Voyagery vyrábějí rozpadem radioaktivního plutonia, i tak ale každý rok zhruba 4 watty ztratí. Ještě před pár lety se odhaduje, že se sonda definitivně odmlčí do roku 2025. Jak je to tedy teď?
NASA se s koncem mise zatím smířit nehodlá a ubývající energií se snaží šetřit, jak se dá! Což bohužel znamená postupně vypínat vědecké přístroje.
Jako poslední zatím utichne systém pro měření kosmického záření, který byl nutný pro zjištění, že se Voyager 1 vymanil z vlivu Slunce. Z původních deseti už fungují přístroje jen tři.
A vědci doufají, že alespoň jeden zůstane ještě do 30. let tohoto století, než nám první vesmírný cestovatel nadobro zmizí…
