Má bílou kůži, vlasy i chlupy a jeho oči jsou načervenalé. Trpí totiž albinismem – vzácnou dědičnou poruchou, která ho výrazně odlišuje od ostatních. Zejména v černošské Africe, tam se již po narození dokonce takřka automaticky stává lovnou zvěří!
Albinismus je způsoben poruchou tvorby pigmentu melaninu. Právě ten stojí za odstínem pleti a mimo to má i praktickou funkci v podobě ochrany člověka před ultrafialovým slunečním zářením.
Pokud bychom tuto ochranu neměli, hrozilo by při kontaktu se slunečními paprsky poškození buněk kůže. To by mohlo vyústit ve vznik kožních nádorů. Stejnou funkci plní melanin i v očích, protože duhovka potřebuje pigment k tomu, aby mohla dle potřeby reagovat na světlo v prostředí. Ovšem albíni se řadí mezi nešťastníky, kteří jsou důsledkům nedostatku melaninu vystaveni.
Paprsky slepoty
Pro albíny jsou typické červené oči. To je způsobeno prosvítáním krevních cév skrze bezbarvé oko. V případě, že je „bílým prokletím“ zasažena pouze tato část těla, hovoříme o tzv. okulárním albinismu.
Odlišná barva není však zdaleka jediným problémem očí albínů. Nepřítomnost pigmentu má závažné dopady i na funkci zraku. Způsobuje zejména neostré vidění a těkavé pohyby očí, neboli nystagmus. Navíc jsou jejich oči světloplaché (fotofóbní), a tak jim každý pohled do jasného světla způsobuje bolest. Z těchto důvodů patří do běžné výbavy albína sluneční brýle a nezřídka i silné kontaktní čočky, nebo dioptrické brýle.
Pálí se zaživa
Zrak i kůži postihuje okulokutánní forma albinismu. Takto postižený jedinec má kromě červených očí světlou i pokožku a chlupy po celém těle. Jeho kůže je navíc abnormálně citlivá, což je ve většině případů „pouze“ nepříjemné, avšak v souvislosti se slunečním zářením i životu nebezpečné.
U zdravých lidí sluneční paprsky rozkládají DNA kožních buněk, a tak způsobují červenání pokožky, melanocyty začnou v reakci na tento jev produkovat melanin, a tím kůže zhnědne. Albíni však mají tento proces výrazně narušen. Jejich organismus nedokáže vytvářet ochranný melanin, takže se každým delším pobytem na slunci vystavuje riziku nevratného poškození pokožky, jehož důsledkem mohou být nebezpečné kožní choroby, zvláště pak rakovina kůže. Je tedy nutné, aby se albíni chránili silnými opalovacími krémy a vhodným oblečením.
Sociální důsledky
Termín Albino („bílý černoch“) pravděpodobně pochází ze 17. století, kdy byl v Africe spatřen raritní albínský kmen portugalským objevitelem Baltasarem Telesem (1596–1675), který se v tu chvíli domníval, že má co dočinění s úplně novou rasou. Po celou známou historii albinismu byli takto postižení jedinci pronásledováni a zabíjeni, což se v některých oblastech děje dodnes.
Příčinou byla a stále je zjevná „nenormálnost“ albínů. Pokud má postižený jedinec štěstí, že se nenarodí v místě, kde by se jeho nezvyklý vzhled rovnal smrti, stále je vystaven pozornosti okolí, což může v krajním případě vyústit v šikanu či jiné negativní jevy, které mu mohou trvale poznamenat psychiku, či jeho sociální a emocionální vývoj.
Prst za lákavý obnos
Nejrizikovější oblastí na světě je pro albíny východoafrická Tanzanie a Malawi. Přestože je právě v Africe výskyt takto postižených lidí nejběžnější, jedná se tu s nimi nejkrutěji. Řada tamních obyvatel věří pověrám o kouzelné moci albínů, a tak se neštítí tyto lidi napadat, znásilňovat, či dokonce vraždit.
Šamani přidávají kusy albínských těl do svých lektvarů ve víře, že právě tato přísada dodá jejich výrobkům magickou moc. Proto neváhají za mrtvého albína zaplatit až 75 000 dolarů, a to je pro některé Afričany více než lákavá nabídka.
Souloží k léčbě AIDS
Řada útočníků vidí v napadání albínů i svou osobní povinnost, protože věří, že albíni jsou ve skutečnosti duchové či čarodějové a přišli na tento svět jen proto, aby pozabíjeli jejich rodiny. Výdělek za lidské ostatky nebohého albína berou už jen jako bonus za odvedenou práci. Albínské ženy jsou navíc častým objektem zájmu mnoha mužů s virem HIV, protože Afrikou se šíří pověra, že sex s albínskou ženou tuto nemoc spolehlivě vyléčí. Kvůli této pověře se v Africe spustil kolotoč znásilňování, během kterého s děsivou rychlostí přibývalo nakažených HIV.
Život pod ochranou
V Tanzanii a dalších problémových oblastech začala pro albíny vznikat azylová centra. Takto postižení lidé sem přichází buď v doprovodu svých příbuzných, nebo jako vyhnanci, které zavrhla vlastní rodina, protože se bála o svůj osud.
V útulcích působí týmy kvalitních lékařů a samozřejmě ochranka, která má tábor bránit před potenciálními útočníky. Za společnou zdí se tedy shromažďují albíni bez rozdílu pohlaví či věku. Řada z nich už je doživotně poznamenána životem „tam venku“, protože jim chybí prsty, nebo celé končetiny. Některé ženy za sebou mají „léčebné“ znásilnění, a tak trpí kromě albinismu ještě virem HIV.
Facebook
Twitter
RSS