„Buď dojdu do Paříže, nebo sním své boty!“ prohlásí sebevědomě mladičký vévoda z Cumberlandu. Věří, že porazit Francouze nebude tak těžké. Pravda, armáda Ludvíka XV. čelí na frontě v Rakouském Nizozemí velké spojenecké přesile. V jejím čele však stojí skutečný mistr svého řemesla.

V Evropě se roku 1744 opět rozhořely války o rakouské dědictví. Marie Terezie (1717–1780) zase musí válčit na více frontách. V Rakouském Nizozemí (převážně dnešní Belgie) čelí spolu s britskými, hannoverskými a nizozemskými silami Francouzům.

Ludvík XV. (1710–1774) by zde rád dosáhl co největších územních zisků. Chce tak oslabit nepřátelskou koalici a přimět ji vyjednávat o míru. Velení francouzské armády svěřil zkušenému Mořici Saskému (1696–1750).

První příklad poslušnosti

Do Rakouského Nizozemí Francouzi vtrhli v létě 1744. Zabrali několik nepřátelských opěrných bodů a do zimy si vytvořili dobrý odrazový můstek k dalšímu postupu. Napřesrok v dubnu začnou obléhat důležitou pevnost Tournai.

Protifrancouzská koalice jí spěchá na pomoc. Vilém August Hannoverský, vévoda z Cumberlandu (1721–1765), nejmladší syn britského krále Jiřího II. (1683–1760), hýří optimismem a je připraven svést s Francouzi rozhodující bitvu.

Tu si nenechá ujít ani Ludvík XV. Přijede k Tournai, ale do velení se rozumně nehrne. „Pánové, očekávám, že pan maršál (Mořic Saský – pozn. red.) bude všemi poslouchán. Tady velí on a já dám jako první příklad poslušnosti!“ prohlásí před důstojnickým sborem.

Životní triumf

Očekávaná bitva se odehraje 11. května 1745 u nedaleké vesnice Fontenoy. Dlouho je nerozhodná, teprve odpoledne princ Saský vede útok, který rozhodne o jednom z největších triumfů jeho kariéry.

Koaliční vojska ustoupí, ztráty na obou stranách jsou ale vysoké. Záhy Francouzi dosáhnou dalších úspěchů, díky nimž budou Rakouské Nizozemí okupovat až do roku 1748.