Mraky zprůhlední oslňujícím zábleskem. Jako východ neznámého slunce se začíná zářit gigantická oranžová koule.
Roste dál a výš, jakoby chtěla rozervat oblohu vedví. Chybět nebude ani nevídaná tlaková vlna, která zničí okna i v sousedních státech…
Píše se rok 1923 a v Sarovském klášteře je všechno naruby. Jedno z nejdůležitějších míst ruské pravoslavné církve kam pravidelně jezdívala carská honorace a zástupy poutníků, obsazují bolševici! Desítky mnichů jsou popraveny.
Celé město Sarov se s rokem 1946 uzavře veřejnosti. Začne být známo jako Gorkij-130 či Arzamas-16. Právě sem soustředí Rusové svůj jaderný výzkum.
„Však my vám ukážeme Kuzkovu matku!“, hřímá Nikita Sergejevič Chruščov (1894–1971) na Richarda Nixona (1913–1994), který je toho času zatím „jen“ viceprezidentem USA. Studená válka mrazí na plné obrátky a Sověti chtějí za každou cenu vycenit zuby.
Jak? Nejsilnější zbraní světa! A mimochodem, Chruščovova výhružka je přeložitelná jako naše: „Uvidíte, zač je toho loket!“. A onen jaderný loket – či chceme-li Kuzkova matka – se začíná konstruovat roku 1954.
Udělejme ji raději slabší…
K vývoji jsou pozvány největší sovětské kapacity své doby:
Igor Kurčatov (1903–1960), ze kterého se časem stane propagátor využití jádra pro mírové účely, Andrej Sacharov (1921–1989), který bude nakonec disidentem a v roce 1975 získá jako první Rus Nobelovu cenu míru a fyzik Julij Chariton (1904–1996).
Cíl? Vyrobit gigantickou vodíkouranovou bombu, která dokáže uvolnit více jak 100 megatun ekvivalentu TNT. Vědci si uvědomí, jak zkázonosná může taková megabomba být. Namísto obalu z uranu sáhnou po olovu, které pohlcuje neutrony.
Zkonstruují tak nejsilnější, ale zároveň nejčistší jadernou zbraň historie. Oficiálně se jmenuje RDS220, kódovým označením Váňa, ovšem ve světě jí nikdo neřekne jinak, než Car-bomba. To podle megalomanských projektů pro ruské cary.
Síla této třístupňové termonukleární pumy bude nakonec 55 megatun TNT. I tak jde ale o zhruba 1500násobek energie obou pum svržených na Hirošimu a Nagasaki!
Tak to je síla!
Brzy odzvoní poledne 30. října 1961. Upravený Tupolev Tu-95V shazuje z výšky 10,5 km Car-bombu nad Novou zemí, souostrovím v Severním ledovém oceánu, které Sověti od roku 1954 využívají jako jadernou střelnici.
Vše jde podle plánu. Ve výšce čtyř km bomba exploduje a její hřib vystoupá až do mezosféry, tedy 64 km vysoko. Vysídlená ves Severnyj na opačném konci souostroví je srovnána se zemí a pod epicentrem propuká zemětřesení o síle 5,5 stupně Richterovy škály.
Seizmická vlna průměrnou rychlostí přibližně 303 m/s natřikrát oběhne Zemi a tlaková vlna dosáhne až do Norka a Finska, kde vysklí některá okna.
Něco pozitivního ale přeci jen test přinese: Sovětský svaz a USA zasednou k jednacímu stolu a i díky Sacharovovi podepíší Smlouvu o omezení jaderných zkoušek…
