Fabergého vejce jsou dodnes symbolem nádhery klenotnické práce a bohatství předrevolučního Ruska. Klenotník Fabergé jich odhadem vyrobí kolem sedmdesáti, z toho dvaapadesát na zakázku carské rodiny. V současnosti je jich k vidění pouhých třiačtyřicet, ta ostatní stále chybí. Řada z nich je totiž po revoluci odvezena do ciziny a dostane se do majetku soukromých osob.
K jejich rozprodání dá příkaz samotný Stalin…
Každoroční tradice
Carl Fabergé převezme klenotnickou firmu po otci, na carský dvůr nastoupí jako zlatník v roce 1885 a hned v tom roce vyrobí své první slavné velikonoční vejce. Není ledajaké – je vytvořené ze zlata, bíle posmaltováno, poseté rubínovými růžemi a ukrývá miniaturní slepičku sedící na vejcích. Car Alexandr III.
(1845–1894) ho daruje carevně Marii Fjodorovně (1847–1928) k Velikonocům a zahájí tak tradici. „Každý rok pak Fabergé vyráběl velikonoční vejce ze zlata a drahých kamenů, každý rok do něj ukrýval maličké překvapení a věnoval ho carské rodině,“ zmiňuje se současná spisovatelka Marcela Titzlová. Po smrti svého otce v tradici darování velikonočních vajec pokračuje i jeho syn Mikuláš II.
(1868–1818). Ten však počet vajec zdvojnásobí.
Každoročně věnuje drahocenný klenot nejen své matce, Marii Fjodorovně, ale i své manželce Alexandře (1872–1918), přezdívané Alix.
Zlato, perleť a dimanaty
Odhadem vyrobí Fabergé kolem sedmdesáti vajec – ze zlata, drahých kamenů, perleti či slonoviny. Jeho nápaditost jakoby neznala mezí. „Každé vejce je otevírací a uvnitř ukrývá něco zvláštního. Některá jsou na kolečkách a pojízdná, jiná se dají rozebrat, některá ukazují hodiny. Krom toho v nich funguje důmyslný mechanismus pro pohyb, figurku nebo jinou funkci,“ píše Titzová.
Většina z těchto klenotů je však po revoluci z Ruska odvezena a některá prodána na Stalinův (1878–1953) příkaz, aby obohatil státní kasu.
Dodnes je historikům umění známo umístění třiačtyřiceti vajec, některá jsou v moskevské klenotnici či v soukromých sbírkách, tři vejce pak vlastní britská královská rodina.
Facebook
Twitter
RSS